Pro návštěvníky Pohreb.cz jsme připravili další z řady rozhovorů s představiteli pohřebních služeb, tentokrát s majitelem pohřební služby Luboš Zrno & syn z Pelhřimova.
Jak jste se dostal k pohřebnictví?
Jak tomu v životě často bývá, náhodou. Pracoval jsem ve stavebnictví a strojírenství. Nejdříve v Československu a po pádu režimu i několik let v zahraničí. Poté, co jsem se vrátil zpět, objevila se v mém rodném městě příležitost zkusit něco jiného v podobě pohřebnictví. Naskytla se totiž možnost převzetí pohřební služby po majiteli, který neměl věk na to, v tomto oboru pokračovat a ani žádného nástupce.
Co jste dělal předtím?
Jak jsem zmínil výše, ve stavebnictví a strojírenství.
Jak se vyvíjela Vaše kariéra v pohřebnictví?
Musím přiznat, že jsem ze začátku nevěděl, do čeho jdu. Ale to je běžnou součástí, pokud začínáte dělat něco nového. Zprvu jsme se s mým bývalým kolegou zaučovali, poznávali toto řemeslo a čekali, až končící majitel pohřební služby v Pacově ukončí svojí činnost a prodá nám firmu, což nám bylo přislíbeno. Nakonec to neučinil a my se museli postavit na vlastní nohy. Začátky byly těžké, neboť jsme ještě nebyli tak zkušení a kromě toho naše konkurence byla již zajetou firmou. Ovšem za nějaký čas skutečně ukončil činnost a firmu prodal jinému zájemci. Konkurenční boj tedy nabral jiné obrátky. Nicméně po několika letech se z Pacova konkurence stáhla a my si tak na chvíli odpočinuli a měli takříkajíc klid. Osud tomu však asi nechtěl, a letos si můj bývalý kolega založil vlastní pohřební službu. Konkurenční boj tak probíhá nanovo. Chtěl jsem tak svůj podíl, resp. firmu prodat, ale po rodinných poradách jsme uznali, že by to byla škoda. Můj syn se vzdal práce a rozhodl se, že činnost po mě převezme a bude v ní pokračovat.
Jaké vidíte v pohřebnictví trendy? V čem se dle Vás změnily požadavky a nároky klientů?
Jelikož naše firma Luboš Zrno & syn působí v Pacově a Pelhřimově, což jsou poměrně malá města, trendy, o kterých se občas bavím s kolegy z jiných měst a krajů, k nám zatím v plné síle ještě nedorazily. Ale nelze si nepovšimnout, že ubývá církevních pohřbů do hrobu a převažují rozloučení s kremací. Očekávám však, že s ekologickou vlnou přijde z mladší generace tlak na co nejekologičtější pohřby či pohřby řekněme šité na míru. To znamená, že základní nabídka služeb bude zastarávat a lidé si budou přát něco speciálního. Nelze však vyloučit ani možnost, že pohřeb se stane čímsi nadbytečným a bude převažovat přání o zpopelnění bez obřadu.
Po jakých nadstandardních službách je největší poptávka?
Po nadstandardních službách zatím v našich končinách není téměř žádná poptávka. Snažíme se je však nabízet a uvidíme, jaký úspěch budou mít.
Kolik ročně přibližně realizujete pohřbů a jaké procento z nich je bez obřadu?
Průměrně realizujeme kolem 150 pohřbů za rok. Z toho je zatím minimální podíl bez obřadu.
Ve kterých městech máte kanceláře a jakou máte regionální působnost?
Rodinná firma pohřební služba Luboš Zrno & syn působí v Pacově a Pelhřimově. Samozřejmě nejde výhradně o tyto města, nýbrž o přilehlé městyse a vesnice.
Kam byste chtěl Vaši společnost směřovat v následujících letech? Jak se Vaše představa změnila od doby, kdy jste začal vést Vaši pohřební službu?
Samozřejmě bych byl moc rád, abychom společně se synem a manželkou vypravovali důstojné pohřby dle přání pozůstalých, protože pohřební služba je především službou lidem v jejich těžké životní situaci. I když to mnohdy může znít jako klišé, je důležité si to i po dvaceti letech opakovat a předávat to dalším generacím, kteří pracují nebo hodlají pracovat v pohřebnictví. Má představa se s mou původní nerozchází. Uvědomil jsem si toto „pravidlo“ již na začátku a stále se ho držím.
Co byste dnes dělal jinak?
Možná jsem v určitých věcech zaspal dobu, jelikož jsme neměli konkurenci. A poté, co se můj bývalý kolega rozhodl, že si založí svou vlastní firmu, jsem byl najednou vržen do situace založení firmy od začátku. Se synem jsme na novém designu, novém webu, nové prezentaci atd. pracovali dnem i nocí. Naštěstí se nám to podařilo rychle a mohli jsme se veřejnosti prezentovat v modernějším hávu a lepšími službami.
Co se Vám povedlo a nepovedlo?
Povedlo se mi založit takřka dvě pohřební služby a nepovedlo se mi tu první udržet, aniž by došlo k jejímu rozdělení. Avšak snažím se stále zachovávat soudnost s ohledem na veřejnou prezentaci a reklamu, neboť se domnívám, že informace o pohřebních službách jsou snad ty nejméně vyhledávané, jelikož jde přeci o „poslední“ službu a normální člověk se přeci každý den nechce dívat na reklamu pohřební služby. Všeho moc škodí a to platí i o reklamě pohřebních služeb.
O pracovnících v pohřebních službách si někteří lidé myslí, že jsou tak trochu divní. Jak to vidíte Vy?
Vždycky jde o přístup. Samozřejmě, že jde o specifickou službu, o které koluje spousta mýtů a je spojena s různými představami. Myslím, že je to jednak kvůli tomu, že se o ní tolik nemluví, jako o jiných profesích a také v tom hraje roli, že lidé ani neví, co pohřební služba vlastně zajišťuje. A proto běžný den pracovníka pohřební služby si nedokáží ani představit. Běžně se za to nejděsivější a nejdivnější pokládá práce se zesnulými. Ale je nutné dodat, že s nimi pracují i jiná povolání, která jsou veřejností kladena výše, nežli pohřebnictví. Například s ostatky pracují archeologové a se zesnulými se setkávají doktoři, hasiči, policie a v neposlední řadě pracovníci sociálních služeb. Podle mě by lidé měli být posuzováni podle charakteru, nikoliv na základě profese, kterou vykonávají.
Jaké máte koníčky?
Miluji sport. Dříve jsem závodně běhal. Normálně i na lyžích. Pokud je čas, rád se k běhání vracím. Dále se rekreačně věnuji hokeji a tenisu. Zahradničím, rád cestuji, jezdím na chatu a v neposlední řadě ochutnávám různá piva z malých pivovarů a od mého syna, který se se svým kamarádem věnuje domácímu vaření piva.
Jak často řešíte reklamace - a jaké nejčastěji?
Musím říci, že za celou dobu mého působení v pohřebnictví, jsem neměl žádnou reklamaci. Pokud šlo ze strany pozůstalých o nějakou výtku, nevztahovala se na službu námi poskytovanou, nýbrž o okolnosti, které nebyly v naší moci vyřešit.
Jaký je Váš nejlepší a nejhorší pracovní zážitek?
Oboje si nechám s dovolením pro sebe.
Lidé se nás často v poradně ptají na nárok na volno v práci v případě účasti na pohřbu a někteří zaměstnavatelé vyžadují potvrzení. Jak tato potvrzení a jejich distribuci prakticky řešíte?
Prakticky to řešíme malým formulářem, na kterém jsou uvedeny podstatné informace související s účastí na pohřbu. Formulář je v našich kancelářích pozůstalým k dispozici. Při vyřizovaní pohřbu se samozřejmě pozůstalých ptáme, zda ho vyžadují či nikoliv.
Čím si vysvětlujete, že na Pelhřimovsku a Pacovsku je dle Vašich zkušeností takové procento rozloučení s obřadem?
Jelikož jde o malá města, ve kterých žijí lidé po generace a kde se zná téměř každý s každým, tradice (nejen pohřeb) se tu předává a ctí. Kromě toho žije v okolních vesnicích mnoho lidí, kteří stále kladou důraz na důstojný církevní pohřeb s průvodem, muzikou atd. Uspěchanost doby a fluktuace lidí tu je nižší nežli ve velkých městech.
Říká se, že většina lidí chce zemřít doma. Jaká je dle Vašich zkušeností realita?
Myslím, že velké procento lidí chce zajisté zemřít doma, ovšem častokrát k úmrtí dojde v nemocnicích či sociálních zařízeních.
S jakými nejčastějšími dotazy se na Vás pozůstalí obracejí?
Dotazy jsou různorodé. Častěji se však ptají na průběh pohřbu, na to, co se bude odehrávat po něm a co si mají zařídit sami. Zkrátka řečeno jde o otázku týkající se toho, co zařizuje pohřební služba a co pozůstalí.
Co byste si přál, aby široká veřejnost věděla o pohřebnictví?
Pokud bych se pohřebnictví nevěnoval, jistě bych si o něm dopředu nic nezjišťoval. Jde přece o „poslední službu”, se kterou člověk nechce mít během života co nejdéle nic společného. Takže naprosto rozumím pozůstalým, kteří se v těžké životní situaci ptají na vše možné a občas bývají zmateni z informací, které se k ním dostanou. Ale to je zcela pochopitelné. Nicméně se domnívám, že by se veřejnost měla dozvědět zásadní informaci ohledně výběru pohřební služby. Stává se a ne výjimečně, že je pozůstalým doporučena pohřební služba, která například zajišťuje převoz a už se k nim nedostane informace, že existuje více pohřebních služeb a už vůbec ne, že si mohou vybrat pohřební službu, kterou chtějí.
Podle čeho byste lidem, kterým někdo zemře, doporučil vybírat si pohřební službu?
Výběr pohřební služby by mělo být plně v kompetenci pozůstalých. Takže nechci uvádět žádná kritéria či způsoby hodnocení. Doporučil bych akorát to, aby se vždy zeptali té které instituce, zda existuje možnost výběru a případně aby se podívali na internet. Neboť ne vždy je doporučená pohřební služba tou jedinou v daném městě či lokalitě působící.
Co by dle Vašeho názoru usnadnilo pozůstalým vyrovnat se s úmrtím blízkého člověka?
Na to snad neexistuje uspokojivá odpověď. Určitě mohou pomoci specializovaní pracovníci (poradci pro pozůstalé, psychologové, kněží atd.), ale každý se s odchodem blízkého v konečném důsledku musí vyrovnat sám.
Jaké změny v legislativě spojené s pohřebnictvím a posledními věcmi člověka vůbec byste uvítal?
Momentálně mě žádné změny s ohledem na legislativu nenapadají.
Jak často se na Vás klienti obracejí s následnými dotazy typu zajištění kamenických prací a pomoc s následným "papírováním" a dědictvím?
Tyto dotazy zatím nejsou příliš časté. Spíše ojedinělé.
Nástupnictví - jak máte vyřešeno předání společnosti Vašim nástupcům?
V rodině jsme se často na téma nástupnictví bavili. Hlavně se synem, který ale dokončoval doktorské studium na univerzitě a poté nastoupil do slušné práce. Říkal jsem si, že si dosloužím své, a pak se uvidí. Jak již bylo řečeno, bývalý kolega se náhle rozhodl firmu rozdělit, tudíž jsem se ocitl v situaci, která si vyžadovala okamžitou reakci. To, co se odkládalo, přišlo nečekaně. Syn podal výpověď v práci, začal pracovat se mnou na plný úvazek a v nejbližší době si udělá koncesi, aby mohl v rodinné firmě pokračovat i v budoucnu.
Varování: Která místa a aktivity jsou velmi nebezpečná, odkud například evidujete často tragicky zesnulé?
Těžko říci. Ale klasicky jde o dopravní nehody, takže jde o silnice a hlavně o úseky, které v zimě namrzají dříve, než ostatní a o úseky méně přehledné. Ale v našem regionu příliš často k tragickým úmrtím naštěstí nedochází.
Otázky připravil Ing. Aleš Pektor, www.pohreb.cz
Osobnost ze společnosti:
Pohřební služba Luboš Zrno & syn