Pro návštěvníky Pohreb.cz jsme připravili další z řady rozhovorů s představiteli pohřebních služeb, tentokrát s ředitelem společnosti Správa pražských hřbitovů, pod kterou spadá Pohřební ústav hlavního města Prahy
Jak jste se dostal k pohřebnictví?
V roce 2014 jsem nastoupil jako vedoucí technického úseku do Správy pražských hřbitovů.
Co jste dělal předtím?
Působil jsem především v developerských a stavebních firmách na pozicích obchodních a marketingových manažerů.
Jak se vyvíjela Vaše kariéra v pohřebnictví?
Nejprve jsem vedl technický úsek Správy pražských hřbitovů, v roce 2017 jsem pak byl pověřen řízením organizace a o rok později jsem byl jmenován ředitelem organizace. V roce 2019 jsem byl pověřen řízením Pohřebního ústavu hlavního města Prahy. Následně magistrát hlavního města Prahy na konci loňského roku obě příspěvkové organizace sloučil.
Jaké vidíte v pohřebnictví trendy? V čem se dle Vás změnily požadavky a nároky klientů?
V rámci správy hřbitovů pozoruji dlouhodobý odklon od rakvových pohřbů do země a pronajímání hrobů o výměře vhodné pro tyto účely směrem k malým urnovým hrobům a kolumbáriím. Nově stoupá také zájem o alternativní formy uložení uren například ke kořenům vzrostlých stromů, jako se tomu děje v našem Lese vzpomínek na Ďáblickém hřbitově. V rámci krematorií pak pozoruji bohužel stále se zvyšující počet kremací bez obřadu.
Kolik ročně přibližně realizujete pohřbů a jaké procento z nich je bez obřadu?
Ve Strašnickém a Motolském krematoriu se koná více jak 2000 pohřbů ročně. Bohužel počet pohřbů bez obřadů má stále vzrůstající tendenci.
Na 31 hřbitovech, které máme ve správě (z celkem 70 hřbitovů na území hlavního města) se koná zhruba 4 500 uložení uren do země, více jak 1 000 rozptylů a zhruba 400 pohřbů, kdy je do hrobu či hrobky ukládána rakev. Tato čísla se za posledních 20 let takřka nemění, došlo pouzek k lehkému poklesu u rakvových pohřbů.
Ve kterých městech máte kanceláře a jakou máte regionální působnost?
11 objednávkových kanceláří, kde je možné sjednat pohřeb, máme na území hlavního města Prahy, hřbitovní správy pak sídlí na Ďáblickém, Bubenečském, Malvazineckém, Olšanském a Vinohradském hřbitově.
Kam byste chtěl Vaši společnost směřovat v následujících letech?
Budeme pokračovat v trendech zlepšování našich služeb směrem k pozůstalým, a to jak v rámci posledních rozloučení v krematoriích a obřadních síních, ale i v delším horizontu, na našich hřbitovech. V posledních letech se zvyšují počty jejich návštěvníků a jsem tomu rád. Jsou totiž nejen místem piety, a klidovou zónou, ale také kamennou učebnicí historie, sochařství a architektury pod širým nebem. Lidé by měli na hřbitovech cítit především klid.
Co byste dnes dělal jinak?
Osobně si myslím, že to je otázka, kterou byste mi měl položit až za několik let, nyní jsme na začátku zcela nové kapitoly jak samotné organizace Správy pražských hřbitovů, tak i pod její křídla čerstvě začleněného Pohřebního ústavu hlavního města Prahy. Rozhodně nehodlám nijak slevit z koncepce rozvoje pražských hřbitovů, ale především z kolegou Juliem Mlčochem nastaveného podle mého názoru velmi dobrého fungování Pohřebního ústavu hl.m. Prahy. Naše vize o empatické, etické a lidsky vlídné organizaci hodlám dál rozvíjet a uskutečňovat, zejména pak směrem k těm, kteří využívají naše služby.
Co se Vám povedlo a nepovedlo?
Myslím, že se nám daří v rámci správy hřbitovů pootevírat jejich brány směrem k veřejnosti, že hřbitovy už nejsou oním místem, kterému se lidé dlouhá desetiletí spíše vyhýbali. Tím, že se o hřbitovech v posledních létech hovoří, se zvyšuje nejen počet jejich návštěvníků, ale také se, byť po kapkách, mění i vztah lidí k umírání a posledním věcem člověka. Ve svém důsledku pak v budoucnu začne ubývat nezaplacených a opuštěných hrobů. A byl bych jen rád, kdyby se povedl zvrátit i trend, kdy je stále nezanedbatelné množství uren s popelem zemřelých, které si nikdo nevyzvedl.
Co bych byl velice rád, kdyby se na rozdíl od posledních let povedlo, je kromě obnovení autoparku také navýšení počtu tabulkových míst pro zaměstnance ve hřbitovech a jejich obsazení lidmi, kteří by měli ke své práci stejný vztah, jako má většina stávajících kolegů – tedy jako ke službě veřejnosti. Potom by se nám dařilo v mnohem větší míře zajistit především dokonalý celoroční úklid hřbitovů.
O pracovnících v pohřebních službách si někteří lidé myslí, že jsou tak trochu divní. Jak to vidíte Vy?
Práce na hřbitovech a v pohřebnictví všeobecně je náročná především psychicky a není pro každého. Nicméně pokud se pro ni někdo rozhodne, obvykle velice záhy ví, co ho čeká. Pro většinu z nás je to především služba lidem, kteří jsou nezřídka ve zcela vypjaté a mezní životní situaci a podle toho někdy i nestandardně reagují. Řada mých kolegů se proto odreagovává od takových situací někdy poněkud specifickým humorem, nebo různými mimopracovními aktivitami. Obecně vzato, podivíny v pejorativním smyslu slova v našich řadách nenajdete, osobnosti však ano.
Jaké máte koníčky?
Ve svém volnu se věnuji golfu, rád cestuji, chodím na koncerty. Jsem příznivcem především rockové hudby, kdysi jsem hrával i na basovou kytaru.
Jak často řešíte reklamace - a jaké nejčastěji?
V krematoriích se někdy objevují stížnosti na pochybení při provedení obřadu, na hřbitovech se pak obvykle jedná o stížnosti ohledně úklidu. Obvykle jde o zimní období, po opadu listí, v letních měsících se pak občas objeví stížnost ohledně sekání trávy. Jsou to ale víceméně ojedinělé případy, které obratem řešíme.
Lidé se nás často v poradně ptají na nárok na volno v práci v případě účasti na pohřbu a někteří zaměstnavatelé vyžadují potvrzení. Jak tato potvrzení a jejich distribuci prakticky řešíte?
Pokud jde o účast na pohřbu ve hřbitově, potvrzení vydá příslušná hřbitovní správa. Při obřadu ve smuteční síni je na vyžádání vydávají obřadníci.
Podle čeho byste lidem, kterým někdo zemře, doporučil vybírat si pohřební službu?
Tak jako na hřbitovech při dotazech na výběr kameníka i tady bych doporučil porovnat alespoň dvě tři nabídky, nebo minimálně se podívat na rozsah nabízených služeb a ceny na internetu.
Co by dle Vašeho názoru usnadnilo pozůstalým vyrovnat se s úmrtím blízkého člověka?
Určitě by se měli nějakou formou rozloučit a nepotlačovat emoce, které v nich odchod blízkého člověka vyvolává, ať jsou jakékoli. A nebát se v případě, že jejich smutek trvá příliš dlouho, nebo je za pro ně snesitelnou hranicí, vyhledat pomoc odborníka.
Jaké změny v legislativě spojené s pohřebnictvím a posledními věcmi člověka vůbec byste uvítal?
Připomínek je mnoho a shodujeme se na nich s řadou kolegů v profesních organizacích. Pevně doufám, že budou v rámci novelizace zákona o pohřebnictví do něj zapracovány.
Jak často se na Vás klienti obracejí s následnými dotazy typu zajištění kamenických prací a pomoc s následným "papírováním" a dědictvím?
Velice často a kolegyně a kolegové na hřbitovních správách se jim samozřejmě snaží v maximální možné míře vyjít vstříc, s výjimkou kamenických služeb, ty skutečně nezajišťujeme.
Varování: Která místa a aktivity jsou velmi nebezpečná, odkud například evidujete často tragicky zesnulé?
Mimo standardního podílu zemřelých při motocyklových a automobilových nehodách mě v poslední době zaráží nárůst nehod na železnicích, způsobených nedbalostí, tím, že se lidé prostě nerozhlédnou. Jako bychom zapomínali, že jsme to především my sami, kdo s musí chránit zdraví a život, rozhlížet se a přemýšlet – ani auto a ani vlak nějaký předpis, vyhláška či nařízení prostě nezastaví.
Otázky připravil Ing. Aleš Pektor, www.pohreb.cz
Osobnost ze společnosti:
POHŘEBNÍ ÚSTAV HL.M.PRAHY