„Hnutí žehu sdružuje své stoupence bez ohledu na jakoukoli společenskou výlučnost, náboženskou příslušnost či rasový původ. Je založeno výhradně na občanském principu tolerance, vzájemné úcty a podpory. Je tady hnutím humánním v pravém slova smyslu. Směřuje k harmonickému rozvoji společnosti a rozhojňuje tak přítomnost lidé dobré vůle.“
Většina ohlasů se týká druhů členství a výhod z něj pramenících. Pojďme je stručně charakterizovat.
V letech 1909 – 1959 platila zásada věkově odstupňovaných ročních členských příspěvků, z nichž plynul nárok na bezplatný, spolkový pohřeb žehem (bez uložení zpopelněných ostatků).
Od počátku 60. let jsme byli nuceni předat tehdejší Státní pojišťovně. Ta však nevypravuje pohřeb, pouze vyplatí pojistnou částku po skonu pojištěnce, individuálnímu vypraviteli pohřbu. Proto ve všech záležitostech, týkajících se tohoto a následného členství v SPŽ je nutno se obracet na nynější Českou pojišťovnu ,a.s., odbor zvláštních kmenů, Spálená 14, Praha 1, 110 00.
V sedmdesátých letech přibylo další členství…
V letech 1970 – 1980 vznikl druh členství dohodou mezi SPŽ a tehdejší Českou státní pojišťovnou. Pracovně jej nazýváme „členství s finanční úhradou“. Jeho princip spočívá ve volbě výše pojistného, ovlivňujícího pojistnou částku, vyplacenou rovněž po skonu pojištěnce individuálnímu vypraviteli pohřbu.
Co je takzvané ideové členství?
Od roku 1960 trvá „ideové členství“. Více méně symbolické roční členské příspěvky (v letech 1960 – 1986 šest korun, 1987 – 1992 dvanáct a od roku 1993 čtyřicet korun) napovídají, že z tohoto druhu členství neplyne žádná služba v souvislosti s úmrtím člena SPŽ; pouze drobné výhody spolkového života.
A Služba osamělým, ta stále trvá a platí se zvlášť?
Ano. Od roku 1969 trvá „Služba osamělým“, spočívající v závazku SPŽ postarat se, na základě uhrazení stanoveného poplatku, o pietní uložení zpopelněných ostatků zesnulého člena.
A co takzvané řádné členství v SPŽ?
Od roku 1991 trvá „řádné členství“, nazývané též novou členskou službou. Liší se jednak komplexností nabídky (do závazku ze strany SPŽ je kromě vlastní kremace zahrnuto i důstojné uložení zpopelněných ostatků) a způsob uhrazení členských příspěvků. Děje se to nikoli již ročně, ale najednou při uzavírání přihlášky mezi vedením SPŽ a novým řádným členem.
Podrobnosti o poskytování této služby obsahuje předběžná přihláška a letáček, který obdrží každý po splnění podmínek řádného členství. Výši členského příspěvku zjistí uchazeč při převzetí předběžné přihlášky.
Když budu mít jakékoli pochybnosti nebo podrobný dotaz, kam se mohou občané obrátit, kde a kdy vás najdou?
Sekretariát SPŽ každému ochotně poradí a vysvětlí, co se zdá být nesrozumitelné. Žádáme pouze o respektování návštěvního dne, kterým je vždy středa od osmi do 18 hodin. Najdete nás v Revoluční 24 / 1546, v Praze 1 (PSČ 110 00). Telefonické a faxové spojení je 222 315 868.
Připomeňme, že organizovanému hnutí stoupenců žehu je již více než 100 let…
Idea žehu, jevící se našim současníkům jako samozřejmé civilizační zařízení se prosazovala až nepochopitelně těžce. Hlavní zásluha náleží zejména organizovanému hnutí stoupenců žehu, jehož počátek je v polovině sedmdesátých let 19. století. Kremační spolky, zakládané v tomto čase v Německu, Velké Británii, Nizozemí a v USA, uspíšily svům působením okamžik, kdy bylo lze proměnit tužby ve skutek – otevření prvního novodobého krematoria.
Finální etapě předcházel ovšem dlouhý a složitý vývoj, charakterizovaný iniciativou jak naložit s mrtvým tělem. První nespokojné hlasy učenců a umělců se ozvaly již v renesanci, v průběhu 16 století.. Je znám případ pohřbu ohněm na hranici v Londýně v polovině šedesátých let 18. století. Ještě koncem století byly zaznamenány další v USA, revoluční Francii (1796 kde byl dokonce předložen návrh zákona o pohřbívání ohněm a vypracován projekt krematoria). Traduje se, že i Napoleon projevil v zajetí přání, aby jeho tělo bylo pohřbeno žehem.
V srpnu 1822 zbudoval pohřební hranici slavný anglický básník lord George Gordon Byron (1788–1824) na mořském břehu v italském Viareggiu. Inspirován antickým příkladem zpopelnil na ní utonulá těla jednoho z největších zjevů anglické poezie, básníka Percyho Bysshe Schelleyho (1792 – 1822) a jeho přítele Wiliamse.
A jak to bylo v Čechách?
České země se k vytváření kremačních spolků připojily poměrně pozdě, avšak daleko dříve, než ostatní slovanské národy. Byl ustaven přípravný výbor a 8. prosince 1899 po úředním schválení zahájila činnost Společnost pro spalování mrtvol.
Nejvýraznějšími postavami tohoto prvního českého sdružení na podporu myšlenky žehu byli vedle pražského městského fyzika MUDr. Jindřicha Záhoře, který byl stále volen jejím předsedou, JUDr. Josef Scheiner, pozdější starosta Sokola, a městský inženýr Ludvík Čížek. Členů nečítala zpočátku ani celou stovku, ale vyskytovala se v ní jména tak slavná, jako básník J.V. Sládek, členové Národního divadla Bohumil Benoni a Hana Benoniová, vdova po Vojtovi Náprstkovi paní Pepička, a za několik let i spisovatel a dramaturg Národního divadla Jaroslav Kvapil se svojí ženou, herečkou Hanou, rozenou Kubešovou.
V roce 1909 byl založen spolek „Krematorium“, jehož prvním předsedou byl Kvapil. Krátce nato „Společnost pro spalování mrtvol“ zanikla a spolek „Krematorium“ převzal všechnu
propagační činnost. Nástupcem spolku „Krematorium“ je dnešní „Společnost přátel žehu“.
Zhroucením habsburského mocnářství padla i největší zábrana ve snahách kremačního hnutí, totiž kategorické odmítání žehu jako možného pohřbívání v tuzemsku. Až 1. dubna 1919 Národní shromáždění drtivou většinou hlasů schválilo jeden z nejstručnějších zákonů „Lex Kvapil“ (§ 1 – Pohřbívání ohněm je dovoleno. § 2 – Provedením zákona jest pověřen ministr veřejného zdravotnictví ve srozumění s ministrem vnitra a spravedlnosti.). Od této chvíle nestály v cestě myšlence žehu žádné formální zábrany.
Je znám podíl žehu na pohřbech v nynějším Česku?
Za 100 let své činnosti vykonala Společnost přátel žehu pro propagaci kremační myšlenky nesmírně mnoho a výsledkem je více než 76 % pohřbených spoluobčanů žehem. Byly vytvořeny nové tradice a nové rituály ve formě i obsahu.
Společnost přátel žehu si je vědoma, že v současné době, kdy je pohřeb žehem samozřejmostí, je třeba věnovat mimořádné úsilí především obsahu obřadů rozloučení a získávat pro tuto prospěšnou a nezastupitelnou činnost nové stoupence a nadšence, kteří by se chtěli na úseku posledních věcí člověka angažovat. Novodobá kremace přivodila významný pokrok nejen ve vlastním pohřebnictví, spolkovou činností posílila solidaritu v mezilidských vztazích, zvýšila úctu k lidskému životu, lidské osobnosti a snaží se člověka zbavovat pudového strachu z konečnosti lidského života.
Novodobá kremace dala také vzniknout nové pohřební a hřbitovní kultuře, která odmítá pompu, zbytečné a neúčelné plýtvání prostředky. Svým pojetím piety navozuje vyváženost, zklidnění a posiluje důvěru v životní příležitosti a možnosti.