Chtěla bych se zeptat spíše na otázku,která se týká etikety... Je to asi na každém člověku indiviuálně, můžu někde zjistit jak dlouho by se měl držet smutek po zemřelém (např. neučastnění se žádných oslav, zábavných akcí, zábav atd..) tak aby to bylo korektní a morální?
Prostějov, 07.09.2006
Odpovědět na otázku, jak dlouho držet smutek po zemřelém, je tak trochu problematické. Za prvé já se nedomnívám, ze by se zde mělo hrát na nějakou korektnost nebo morálnost. Smutek, nebo lépe řečeno zármutek je psychický stav člověka jemuž někdo blízký zemřel. Jiný bude tento stav při úmrtí někoho blízkého nebo velmi blízkého a jiný bude tento stav při úmrtí třeba známého, souseda a nebo i vzdáleného příbuzného. Psychický stav takového pozůstalého se samozřejmě projevuje i na jeho fyzickém stavu a zdraví. Zármutek a truchlení je proces, který má své fáze. Odborná literatura uvádí někdy tři, v jiných publikacích je uváděno až pět fází , kterými musí truchlící projít, než dojde k vyrovnání se ze ztráty svého blízkého. Jistě uznáte, že tato doba nebude u každého stejná. Na délku zármutku má vliv řada skutečností. Uvádí se především: kdo byl zesnulý, kdo je truchlící, náboženské přesvědčení, rodinné faktory a další. Vše rozebírá ve své knize "Zármutek a pomoc pozůstalým" pani Mgr. Naděžda Kubíčková- Špaténková.
Pokud se týká vnějšího projevu ve vztahu k okolí ( to je nošení smutku, nezúčastňování se oslav, zábav apod.) tak jak to bylo dříve zvykem, tak pani profesorka Helena Haškovcová ve své knize "Thanatologie" uvádí: "Normální proces zármutku zakončený nalezením nové identity trvá zpravidla jeden rok, ve kterém lze odlišit výrazné fáze. Šest až osm týdnů má pozůstalý právo na otevřený žal. Po dvou měsících by měl být pozůstalý schopen dostát všem svým pracovním povinnostem a zvládat tradiční roli v rodině. Proces zármutku však pokračuje a většinou po roce je pozůstalý schopen ztrátu vidět jinýma očima. Není jistě náhodné, že se v minulosti ustálil zvyk nosit černé šaty jako projev smutku po dobu jednoho roku. Okolí tak bylo jednoznačně informováno a volilo šetrnou a ohleduplnou komunikaci. Později se doba nošení smutku zkrátila na šest týdnů. Černé šaty vystřídala černá stužka, kterou původně nosili ti pozůstalí, kteří byli se zesnulým ve vzdálenějším příbuzenském poměru. Tato praxe byla ke škodě věci zcela opuštěna". Tolik citace z knihy.
V současné době společnost na truchlení a zármutek pohlíží jako na něco s čím se musí pozůstalý rychle vyrovnat. Není to správné a prokazatelně to zanechává u citlivějších jedinců psychosomatické následky. O tom jak se chovat a jak dlouho tak zvaně držet smutek je velice těžké radit. Řekl bych, že v dnešní době je to otázka každého jednotlivce, v jakém je psychickém stavu, co mu pomáhá vyrovnat se se ztrátou svého blízkého. Jsou jedinci, kteří nesnesou přítomnost okolí a jiní, kterým naopak přítomnost lidí pomůže a jednotlivé fáze truchlení proběhnou rychleji. Také jinak bude projevy pozůstalého přijímat okolí ve městě, které je více anonymní a jinak na venkově, kde se většinou všichni znají. Vliv mají samozřejmě i církevní zvyky. Nevím, zda jsem dal svou odpovědí tazatelce dostatek informací pro její rozhodování. Především musí sama cítit zda je pro ní účast na akcích na kterých je veselá nálada již přijatelná, nebo zda se tam ještě necítí dobře. "Lečba" truchlení chce svůj čas, ale na druhou stranu, protahování doby smutku jen kvůli tomu "co řeknou sousedi" může byt také na škodu. Vzpomeňme na naše tradiční venkovské pohřby. Z kostela se šlo na hřbitov, hudba hrála smutné melodie. Po pohřbu šli všichni do hospody i s hudbou a tam se hráli veselé písně a zvesela se vzpomínalo na zemřelého. Byla to velká pomoc okolí blízkým zemřelého na jejich cestě k zvládnutí smutku.
O této problematice by se dalo hodně povídat, ale na to se tazatelka neptala.