Potřebovala bych zjistit jaký mám právní nárok ve věci

Poznámka redakce www.pohreb.cz: Text vypracovali JUDr. Rostislav Silný a Mgr. Petra. Bielinová a je zveřejněn se souhlasem serveru umírání.cz, kde je umístěný na adrese http://www.umirani.cz/index.php?cmd=page&id=320)

Dědické řízení

Kdo, kdy a jak zahajuje dědické řízení ?
Dědické řízení zahajuje příslušný soud podle bydliště zemřelého na základě vyrozumění od matričního úřadu o jeho smrti. O výběru soudního komisaře, tedy pověřeného notáře, který vyřizuje dědické řízení, rozhoduje vždy soud, v jehož pravomoci je celé dědické řízení.
Mohou si dědici sami vybírat notáře, který bude vyřizovat dědictví?
Dědici si notáře nemohou volit ani jej měnit, aby byla zajištěna nestrannost přístupu vůči všem účastníkům řízení. Notáře určuje místně příslušný soud v místě posledního trvalého bydliště zemřelého.

Jak dědické řízení probíhá?

Soudní komisař nejprve nahlédne do centrální evidence závětí a zjistí, jestli zde není evidována závěť zůstavitele (ať už závěť sepsaná notářským zápisem, anebo závěť u notáře pouze uložená). Poté zpravidla pozve osobu, která vypravila pohřeb, a započne tzv. předběžné šetření, při kterém komisař zjišťuje jak okruh dědiců, tak stav zůstavitelova majetku a závazků. Majetkem se rozumí i účty a cenné papíry. Také připraví všechny potřebné podklady, provede soupis všeho majetku a ocení jej. Nemovitosti se oceňují na základě odborných znaleckých posudků. Dědici se o rozdělení majetku domlouvají sami, je dávána přednost dohodě mezi nimi. Pokud se nedohodnou, je vydáno rozhodnutí o tom, že se dědicům potvrzuje nabytí dědictví dle dědických podílů. Notář komunikuje s dědici, kteří mu jsou známi (o nichž se dozví), a vyřizuje všechny potřebné podklady pro rozhodnutí soudu.
Co se děje, když se po projednání dědictví objeví další osoba, která má být zahrnuta do dědického řízení, nebo další majetek, popřípadě i závazky? V případě, že se objeví další dědici, o kterých se v původním dědickém řízení nevědělo, mohou uplatňovat svá práva proti tomu, kdo dědictví nabyl, a to podle zásad o bezdůvodném obohacení. Objeví-li se další majetek a závazky, dědické řízení se dodatečně otevírá a projednává, a to z podnětu kohokoliv. Objeví-li se jen závazky, řízení se znovu neotevře. Jelikož se vlastnické právo nepromlčuje, nejsou v projednávání dědictví žádné lhůty.

Můžeme si stěžovat na činnost a postup notáře?

Pokud máte za to, že notář (soudní komisař) dědické řízení protahuje nebo zdržuje, můžete příslušnému soudu podat stížnost na zbytečné průtahy v řízení.

Kdo dědí?

Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.
Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona. Pokud jsou dědici určeni v závěti, pak jsou neopominutelní dědici poučení o tom, zda mají nárok namítnout tzv. relativní neplatnost závěti, tzn. zda mají právo uplatnit svůj podíl neopomenutelného dědice.
Dědictví ze zákona
1. V první skupině (přímé řadě) dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo registrovaný partner, každý z nich stejným dílem.
Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.
Dědicové zařazení v první skupině jsou osvobozeni od daně dědické a nemusí podávat ani daňové přiznání. 2. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy dědí nejméně polovinu dědictví.
3. Nedědí-li manžel, partner ani žádný z rodičů, dědí v třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. 4. Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti (tj. strýcové či tety zůstavitele). 5. Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.

Odpovídá dědic i za zůstavitelovy dluhy?

Dědic odpovídá za dluhy a přiměřené náklady spojené s pohřbem pouze do výše nabytého dědictví. Je-li více dědiců, odpovídají za tyto závazky podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.

Jak a kdy lze odmítnout dědictví?

Soud prostřednictvím soudního komisaře vyrozumí ty, kteří jsou povoláni k dědění, o jejich dědickém právu a také o možnosti dědictví odmítnout, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic soudem o právu dědictví odmítnout vyrozuměn. Odmítnutí dědictví se může stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným. Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout; k odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž nelze odmítnout dědictví jen zčásti.
V zásadě platí, že dluhy se promlčují za tři roky. Promlčecí doba běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Je starostí věřitele, aby náležitě zažaloval svoji případnou pohledávku vůči zůstaviteli tak, aby nedošlo k jejímu promlčení.

Jak se bránit vydědění?

Zůstavitel může svého potomka vydědit pouze ze zákonem určených důvodů. Jedním z nich je také ta skutečnost, že potomek o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Definovat termín "projevovat opravdový zájem" je velice obtížné. Vyděděný potomek má možnost podat k soudu žalobu na osobu, která předložila listinu o vydědění, a zahájit tak soudní řízení o určení neplatnosti listiny o vydědění. V takovém případě bude muset tato osoba prokazovat, že vyděděný potomek o zůstavitele neprojevoval dostatečný zájem, což je v praxi velmi obtížné. Vyděděný potomek naopak bude prokazovat, že důvody vydědění nebyly dány, neboť v rámci svých možností o svého otce zájem projevoval (vzájemná korespondence, fotografie z návštěv u zůstavitele, svědeckou výpovědí např. sousedů apod.).