Z historie pohřbu žehem III

První uskutečněné stavby krematoria v Zemích koruny České se i přes aktivní snahy Spolku pro spalování mrtvol a spolku Krematorium v Praze podařilo dosáhnout až městu Liberec – tehdejší Reichenberg, kde pracovala jedna z nejaktivnějších poboček spolku Die Flamme řízeného z Vídně. Městská rada zde byla nakloněna myšlence spalování již od r. 1898, Místodržitelství v Praze však stavbu dlouho nechtělo povolit.

V prosinci 1913 město vypsalo na projekt soutěž. První cenu porota neudělila, druhou získaly návrhy architekta Rudolfa Scholze a Josefa Schida. Třetí cenu získal za návrh Feuerburg drážďanský architekt Rudolf Bitzan, jehož projekt si místní pobočka Die Flamme vybrala. Základní kámen byl položen v roce 1915 a stavba dokončena ještě před koncem první světové války roku 1917.

Liberecké krematorium, umístěné na vyvýšené plošině nad městem, zhmotňuje ve své architektuře především romantické říšskoněmecké ideály. Romantická idea, vystihující charakter stavby, se objevuje již v umístění a názvu projektu Feuerburg. Ohnivý hrad, jehož předobrazem se stal vítězný orel, se měl tyčit na hoře Monstransberg jako nedobytná pevnost. Celá koncepce krematoria byla architektem pojata slavnostně a symbolicky.

Dodnes upoutá u budovy masivní vstup se dvěma egyptsky monumentálními sloupy a po obou stranách abstrahovanými postavami strážců, kteří připomínají kresby hlídačů fantaskního hradu z Kotěrovy ilustrace k Povídce o černém rytíři (1902). Bitzanovi strážci chrámu jsou spíše náhrobní stély než plastiky. Polovinu těla jim zakrývají štíty s animalistickými symboly v kruhu: sova, had, lev, orel. Křídla strážců jsou stylizována do podoby ptáků – orlů – symbolu Německé říše, atributu síly a vítězství. Tytéž prvky nalezneme na architektonicky mnohem zajímavějším drážďanském krematoriu od Fritze Schumachera.

-lal-