Nacházíte se zde: Úvod Články Pohřební služby MMR: Chlazení před objednávkou obce může zůstat bez refundace
Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo nový právní názor k nákladům na přechodné uložení lidských pozůstatků při sociálním pohřbu. Podle odpovědi na otázku č. 37 lze obci refundovat náklady na chlazení nebo mražení zpravidla až od okamžiku, kdy obec aktivně začne zajišťovat pohřbení a vystaví objednávku. Náklady vzniklé před tímto okamžikem mohou zůstat na zdravotnickém či sociálním zařízení, správci márnice nebo pohřební službě. MMR však současně upozorňuje, že jde pouze o právní názor ministerstva, nikoli o závazný výklad zákona.
Ministerstvo pro místní rozvoj se v odpovědi na otázku č. 37 zabývá situací, kdy obec požaduje refundaci nákladů vynaložených na přechodné uložení těla zemřelého před sjednáním sociálního pohřbu.
Podle stanoviska MMR lze za účelně vynaložené náklady považovat zejména ty výdaje, které vznikly v přímé souvislosti s aktivním zajišťováním pohřbení obcí. Rozhodující má být okamžik, kdy obec již fakticky vykonává svou působnost, činí konkrétní kroky k vypravení pohřbu a objedná jeho provedení.
V praxi to znamená, že samotná skutečnost, že tělo zemřelého muselo být před objednávkou obce uloženo v chladicím nebo mrazicím zařízení, podle MMR automaticky nezakládá nárok na refundaci těchto nákladů.
Ministerstvo výslovně uvádí, že náklady vzniklé před objednávkou obce mají jít k tíži toho, kdo měl tělo zemřelého ve své péči nebo je spravoval. Může jít zejména o nemocnici, domov pro seniory, jiné pobytové zařízení sociálních služeb, správce márnice nebo provozovatele pohřební služby.
Pokud dojde k úmrtí ve zdravotnickém zařízení nebo v zákonem vymezeném zařízení sociálních služeb, nese podle § 4 odst. 4 zákona o pohřebnictví poskytovatel náklady spojené s uložením lidských pozůstatků po dobu prvních 48 hodin od úmrtí. Byla-li provedena pitva, počítá se tato lhůta od jejího ukončení.
Nemůže-li poskytovatel po uplynutí této doby zajistit uložení ve vlastním zařízení, může je zajistit u jiného poskytovatele nebo u provozovatele pohřební služby. Zákon přitom požaduje, aby náklady na přepravu a uložení výrazně nepřevýšily obvyklé provozní náklady zdravotnického nebo sociálního zařízení na chlazení či mražení.
Právě období mezi uplynutím prvních 48 hodin a vystavením objednávky obcí může být podle nově zveřejněného stanoviska MMR problematické. Přestože je další chlazení těla objektivně nezbytné, ministerstvo je bez přímé vazby na objednávku obce nemusí uznat jako refundovatelný náklad sociálního pohřbu.
Ministerstvo svůj postoj vysvětluje na anonymizované kazuistice ženy, která zemřela 29. dubna 2024 v zařízení pro osoby se zdravotním postižením. Na žádost zařízení zajistila pohřební služba převoz a uložení těla. Obec však informaci o vzniku pohřbívací povinnosti obdržela až 6. května a ke zpopelnění došlo následující den.
První pohřební služba vyúčtovala za převoz a uložení částku 7 056 Kč. Smluvní pohřební služba obce následně vyúčtovala za vlastní vypravení sociálního pohřbu dalších 14 550 Kč. Obec požadovala refundovat celkem 21 606 Kč.
MMR náklady první pohřební služby neuznalo s odůvodněním, že obec nebyla objednatelem těchto služeb. Zařízení následně uhradilo částku za převoz a část nákladů za první dva dny uložení. Zbývající náklady na další chlazení však ministerstvo označilo za neúčelně vynaložené, protože obec měla být o případu informována dříve.
Stanovisko MMR klade značný důraz na rychlost předání informace. Osoba, u které je tělo zemřelého uloženo, je podle § 5 odst. 6 zákona o pohřebnictví povinna neprodleně informovat místně příslušnou obec, jakmile nastanou podmínky pro zajištění sociálního pohřbu.
Podle ministerstva nemá správce márnice nebo pohřební služba bez dalšího pokračovat v několikadenním chlazení a teprve následně požadovat úhradu všech nákladů po obci. Naopak má být obec informována bez zbytečného odkladu, aby mohla převzít roli vypravitele, vystavit objednávku a pohřbení urychleně zajistit.
Pozdní oznámení tak může mít přímý ekonomický dopad. Náklady na chlazení vzniklé před aktivním zapojením obce nemusí MMR při refundaci uznat a obec je následně může odmítnout uhradit dodavateli.
Pozornost si zaslouží také právní argumentace ministerstva. MMR uvádí, že § 5 odst. 9 zákona o pohřebnictví omezuje refundaci přechodného uložení na náklady vzniklé až od vystavení objednávky obcí.
Samotné znění § 5 odst. 9 však výslovně stanoví pouze to, že náklady spojené s přepravou lidských pozůstatků a souvisejícími úkony, s výjimkou přepravy na pitvu, hradí vypravitel pohřbu. Datum vystavení objednávky ani výslovnou časovou hranici pro úhradu chlazení tento odstavec přímo neuvádí.
Naopak § 4 odst. 3 vyhlášky č. 277/2017 Sb. řadí použití chladicího a mrazicího zařízení mezi položky související se zajištěním slušného pohřbení.
MMR tento vztah vykládá tak, že vyhláška nemůže rozšiřovat zákonný nárok na náklady, které vznikly ještě před tím, než obec začala pohřbení aktivně zajišťovat. Jde však právě o právní interpretaci ministerstva, nikoli o výslovné znění zákona potvrzené soudním rozhodnutím.
Nově zveřejněný postoj MMR vytváří pro všechny zúčastněné potřebu přesně evidovat časový průběh případu. Z dokumentace by mělo být zřejmé zejména:
kdy došlo k úmrtí, případně k ukončení pitvy,
kdo a kdy převzal tělo zemřelého,
kdo objednal prvotní převoz a přechodné uložení,
kdy uplynula lhůta pro sjednání pohřbení jiným vypravitelem,
kdy byla informována příslušná obec,
kdy obec potvrdila převzetí případu,
kdy vystavila objednávku nebo uzavřela smlouvu,
kdo objednal chlazení nebo mražení v jednotlivých dnech,
jak byly náklady časově a věcně rozděleny.
Pohřební služby by neměly automaticky spojovat náklady vzniklé před objednávkou obce s fakturou za sociální pohřeb. Doporučit lze samostatné rozlišení prvotního převozu, uložení během prvních 48 hodin, následného přechodného uložení před informováním obce a nákladů vzniklých až po obecní objednávce.
Obce by zase měly po obdržení oznámení jednat bezodkladně, objednávku vystavit prokazatelným způsobem a přesně vymezit, od jakého okamžiku přebírají náklady na další uložení lidských pozůstatků.
Zásadní je upozornění uvedené přímo na konci stránky MMR:
Zveřejněné odpovědi vyjadřují právní názor Ministerstva pro místní rozvoj a nelze je považovat za výklad zákona.
Stanovisko tedy bude mít významný praktický dopad při administrativním rozhodování MMR o refundacích, samo o sobě však není obecně závazným právním předpisem ani rozhodnutím soudu. Pokud vznikne spor o to, kdo má náklady na nezbytné chlazení v konkrétním období skutečně nést, může definitivní odpověď přinést až rozhodnutí příslušného orgánu nebo správního soudu.
Do té doby je nejbezpečnějším postupem okamžité informování obce, rychlé a písemně doložitelné vystavení objednávky a důsledné oddělení nákladů podle toho, kdo službu objednal a v jaké fázi případu vznikla.
Zdroj: MMR – Sociální pohřby, otázka č. 37, zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, vyhláška č. 277/2017 Sb.
Asociace pohřebních služeb v ČR
Asociace pohřebních služeb v ČR je odborná společnost, zabývající se pohřebnictvím, legislativou, etikou a krizovým řízením v oblastech přípravy a řešením mimořádných událostí se ztrátami na životech. Asociace se dále zabývá revitalizací veřejných pohřebišť, prosazováním osvěty a lektorské činnosti v pohřebnictví pro občany a poskytovatele zdravotních a sociálních služeb včetně státních organizací.
