Slušné pohřbení se platí z veřejných peněz. Kdo ale kontroluje, že skutečně proběhlo?

Stanovisko Asociace pohřebních služeb České republiky

Když rodina objedná pohřeb svého blízkého, zpravidla přesně ví, jaké služby si sjednala a za co platí. Vidí rakev, oblečení zemřelého, květinovou výzdobu, smuteční obřad, přepravu i konečné uložení rakve nebo urny. Může požadovat vysvětlení jednotlivých položek, kontrolovat rozsah objednávky a reklamovat to, co nebylo řádně splněno.

V řadě případů se rodina ještě před kremací dostaví do krematoria k identifikaci zemřelého. Může se tak přesvědčit, že jde o správnou osobu, že byla použita sjednaná rakev a že pohřební služba splnila alespoň ty povinnosti, které lze v této fázi zkontrolovat.

U pohřbů, které musí podle zákona zajistit obec, však tato přirozená kontrola většinou chybí.

Obec objedná slušné pohřbení, pohřební služba vystaví fakturu a stát následně obci refunduje účelně vynaložené náklady. Z veřejných prostředků jsou hrazeny konkrétní služby, materiál i odborné úkony.

Zásadní otázka proto zní:

Kdo fyzicky ověřuje, že všechny fakturované položky byly u konkrétního zemřelého skutečně provedeny?

Slušné pohřbení může podle vyhlášky zajistit pouze obec

Je nutné přesně rozlišovat mezi běžným pohřbem objednaným občanem a slušným pohřbením podle vyhlášky č. 277/2017 Sb.

Vyhláška č. 277/2017 Sb. je nazvána Vyhláška o postupu obce při zajištění slušného pohřbení. Neupravuje tedy smlouvu mezi běžným občanem a pohřební službou a nedává občanovi právo objednat si „slušné pohřbení podle vyhlášky“. Je určena výhradně obcím, které musí za zákonem stanovených podmínek zajistit pohřbení člověka, o jehož pohřeb se nikdo jiný nepostaral.

Vyhláška však současně vytvořila velmi konkrétní soupis úkonů a materiálů, které mají tvořit řádné pohřbení bez smutečního obřadu zajišťované obcí.

Pohřební služby proto z tohoto rozsahu v odborné praxi často vycházejí jako z veřejně stanoveného minimálního věcného standardu pohřbu bez obřadu. Nejde o právní rozšíření vyhlášky na soukromé občany. Jde o logické profesní srovnání: jestliže stát vymezil, co má zahrnovat důstojné pohřbení člověka bez vypravitele, lze se ptát, jak se tento rozsah liší od obdobného pohřbu bez obřadu nabízeného běžnému občanovi.

Vyhláška stanoví konkrétní rozsah služeb

Vyhláška č. 277/2017 Sb. nestanoví pouze povinnost tělo zpopelnit nebo pohřbít do země. Vymezuje konkrétní položky, které má obec objednat a které mohou být považovány za účelně vynaložené náklady.

Objednávka obce musí podle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj obsahovat položky stanovené v § 4 vyhlášky. Ministerstvo zároveň zdůrazňuje, že obec pohřbívá jménem státu a musí s veřejnými prostředky nakládat průhledně, účelně a hospodárně.

Mezi služby pohřební služby patří zejména:

• odměna provozovatele pohřební služby,

• převzetí a přeprava lidských pozůstatků,

• použití chladicího, případně mrazicího zařízení,

• transportní vak,

• konečná rakev,

• vložka a vystýlka rakve,

• úprava těla zemřelého,

• svlečení, umytí a podle potřeby další základní úpravy,

• rubáš a návleky na chodidla nebo oblečení zemřelého,

• uložení těla do konečné rakve,

• manipulace s rakví,

• přeprava do krematoria nebo na pohřebiště.

Při pohřbení žehem se dále hradí zejména:

• kremace,

• urna,

• uložení popela do pevně uzavíratelné a označené urny,

• převoz urny na veřejné pohřebiště,

• uložení urny, vsyp nebo rozptyl,

• podle zvoleného způsobu také nájem a opatření hrobového místa.

Každá z těchto položek představuje konkrétní práci, materiál nebo provozní náklad. Nejde tedy pouze o samotnou kremaci, ale o celý soubor odborných činností, který má svou ekonomickou hodnotu.

Cenová disproporce, kterou nelze přehlížet

Asociace pohřebních služeb České republiky provedla analýzu údajů poskytnutých jednotlivými městskými částmi hlavního města Prahy za roky 2024 a 2025.

Z údajů vyplývá následující přehled:

Orientační rozpětí běžné občanské ceny musí být vždy posuzováno podle konkrétního ceníku a skutečného rozsahu služeb. Přesto je zřejmé, že průměrná cena bez chlazení účtovaná pražským městským částem se pohybuje výrazně pod cenami, za které pohřební služby obdobné pohřby bez obřadu obvykle nabízejí veřejnosti.

Podle toho, kterou hodnotu porovnáváme, může občan za obdobný pohřeb bez obřadu zaplatit přibližně o desítky procent více. Při porovnání průměrné ceny bez chlazení s horní hranicí obvyklého občanského rozpětí se rozdíl přibližuje až k 50 %.

To není drobná odchylka. Jde o cenovou disproporci, která vyžaduje vysvětlení.

Jak je možné, že občan platí podstatně více?

Vyhláška se právně vztahuje pouze na obec. Přesto její položkový rozsah vytvořil veřejně známý standard toho, co má pohřbení bez obřadu obsahovat.

Je proto legitimní položit následující otázky:

• Jak je možné, že pohřeb se srovnatelnými základními úkony stojí obec výrazně méně než běžného občana?

• Dostává obec skutečně všechny služby uvedené ve vyhlášce?

• Je občanovi poskytován širší rozsah služeb, který cenový rozdíl objektivně vysvětluje?

• Pokud ano, jsou tyto rozdíly v ceníku a smlouvě jasně popsány?

• Pokud je rozsah služeb stejný, proč jsou ceny tak rozdílné?

• Nevytvářejí některé pohřební služby dvě cenové úrovně za fakticky srovnatelné plnění podle toho, kdo pohřeb objednává?

• Není nízká cena pro obec dosažena tím, že některé účtované nebo vyhláškou požadované úkony ve skutečnosti nejsou provedeny?

• Kdo to kontroluje?

Samotný cenový rozdíl ještě automaticky neprokazuje porušení zákona ani neprovedení některé služby. Může být ovlivněn množstevní smlouvou, soutěží, rozdílnými obchodními náklady, rozsahem dopravy, druhem rakve nebo dalšími okolnostmi.

Rozdíl kolem desítek procent však nelze odbýt pouhým tvrzením, že jde o obchodní cenu.

Buď je služba poskytovaná občanovi výrazně širší, a pak musí být jasně doloženo, za co navíc platí. Nebo jde o obdobný rozsah služeb, a pak musí být veřejně vysvětleno, proč je občanská cena podstatně vyšší.

A pokud je cena pro obec mimořádně nízká, musí objednatel ověřit, zda pohřební služba skutečně splnila vše, co objednala a následně vyfakturovala.

Kontrola faktury není kontrolou zemřelého ani provedených úkonů

Ministerstvo pro místní rozvoj uvádí, že při refundaci provádí kontrolu věcné správnosti, zákonnosti a povinných příloh. Sekundárně může zpětně dozorovat také činnost pohřebních služeb, krematorií a pohřebišť, které pohřbení pro obec zajišťovaly.

Tato kontrola je důležitá.

V naprosté většině případů však jde především o kontrolu administrativní: zda existuje objednávka, faktura, doklad o zpopelnění, doklad o uložení urny a další požadované dokumenty.

Administrativní kontrola sama o sobě nemusí potvrdit:

• že zemřelý byl skutečně umyt a upraven,

• že byl oblečen nebo uložen do účtovaného rubáše,

• že byly použity návleky,

• že byla použita fakturovaná vložka a vystýlka,

• že konečná rakev odpovídala fakturovanému typu,

• že chlazení trvalo fakturovanou dobu,

• že všechny manipulační a přepravní úkony skutečně proběhly.

Faktura je tvrzením dodavatele o provedeném plnění. Není sama o sobě důkazem fyzického provedení každé položky.

U běžného pohřbu kontroluje rodina

Při běžném pohřbu je objednatelem rodina nebo jiná blízká osoba.

Ta může:

• vidět zemřelého po úpravě,

• zkontrolovat jeho oblečení,

• vidět konečnou rakev,

• účastnit se identifikace před kremací, dovolují-li to podmínky krematoria,

• převzít urnu,

• zkontrolovat místo uložení,

• reklamovat vadné nebo neprovedené služby.

Rodina se může přímo zeptat, proč byla určitá položka účtována. Může požadovat nápravu a v krajním případě platbu odmítnout nebo službu reklamovat.

U slušného pohřbení zajišťovaného obcí zpravidla není nikdo, kdo by tuto přirozenou kontrolní roli plnil.

Úředník obvykle není přítomen při úpravě těla, oblečení zemřelého, vložení do rakve ani při předání krematoriu. Objednatel tak může potvrdit a zaplatit fakturu, aniž by fakticky viděl předmět plnění.

Kdo sociální pohřby ve skutečnosti kontroluje?

Současný systém obsahuje několik kontrolních stupňů:

Obec objednává pohřbení, kontroluje objednávku a fakturu a odpovídá za hospodárné nakládání s veřejnými prostředky.

Ministerstvo pro místní rozvoj při refundaci ověřuje zákonnost, účelnost a povinné přílohy a může zpětně dozorovat činnost zapojených provozovatelů.

Krajské hygienické stanice a další dozorové orgány mohou v rozsahu svých pravomocí kontrolovat evidenci, hygienické a provozní podmínky nebo dodržování zákona o pohřebnictví. Pohřební služba musí vést evidenci pravdivě, průkazně a čitelně a kontrolní orgány si mohou příslušné doklady vyžádat.

Žádná z těchto administrativních kontrol však automaticky neznamená, že u každého konkrétního případu někdo fyzicky ověřil použitou rakev, rubáš, oblečení, úpravu zemřelého a všechny další fakturované položky.

Veřejné peníze vyžadují věcné převzetí služby

Při opravě obecní budovy nestačí faktura s tvrzením, že bylo vyměněno deset oken. Někdo zkontroluje, zda byla okna skutečně dodána a namontována.

Při nákupu automobilu obec nekontroluje pouze účetní doklad. Přebírá konkrétní vozidlo, kontroluje jeho parametry a stav.

Při stavební zakázce existují předávací protokoly, technický dozor, fotodokumentace a kontrolní dny.

Proč by u slušného pohřbení mělo postačovat pouze předložení faktury a souvisejících dokladů?

Pohřbení je citlivá služba a kontrola musí respektovat lidskou důstojnost, pietu a ochranu dokumentace. Citlivost služby ale nemůže znamenat úplnou rezignaci objednatele na věcné převzetí.

Jak lze kontrolu zlepšit?

Asociace pohřebních služeb České republiky navrhuje, aby byl pro slušná pohřbení vytvořen jednotný a prokazatelný kontrolní standard.

Mohl by obsahovat zejména:

1. Položkovou objednávku obce
   Každá objednávka musí přesně určit, které materiály a úkony mají být poskytnuty.

2. Protokol o provedených úkonech
   U konkrétního případu by byly uvedeny datum, čas, místo a pracovníci odpovědní za jednotlivé úkony.

3. Identifikaci použitých výrobků
   Typ konečné rakve, transportního vaku, urny a dalšího účtovaného materiálu by měl být dohledatelný.

4. Potvrzení o předání krematoriu nebo pohřebišti
   Nezávislý příjemce by potvrdil identitu zemřelého, označení rakve, datum a čas převzetí.

5. Doklad o konečném uložení urny nebo rakve
   Objednatel by měl obdržet potvrzení, kde a jak byly lidské ostatky uloženy.

6. Namátkové kontroly obce
   Pověřená osoba by mohla u vybraných případů ověřit skutečný stav ještě před uzavřením rakve nebo jejím předáním krematoriu.

7. Osobní odpovědnost za převzetí
   Konkrétní zaměstnanec obce by potvrdil, že služba byla věcně převzata, nikoli pouze účetně zaevidována.

Fotografie a video pouze podle jasných pravidel

Jedním z možných způsobů doložení některých úkonů může být fotografie nebo videozáznam. Taková dokumentace však nesmí vznikat živelně a bez pravidel.

Nesmí se stát, že pracovníci budou zemřelé běžně fotografovat soukromými mobilními telefony nebo vytvářet nedůstojné záznamy obnažených těl.

Případná obrazová dokumentace by musela:

• zachycovat pouze nezbytný rozsah,

• respektovat důstojnost zemřelého,

• neukazovat obnažené nebo neupravené tělo, není-li to nezbytné a právně podložené,

• být zabezpečena proti zneužití,

• mít omezený okruh oprávněných osob,

• mít stanovenou dobu uchování,

• být po uplynutí této doby prokazatelně zlikvidována.

Bez jasného právního a metodického rámce nelze povinné fotografování zemřelých doporučit jako běžný kontrolní nástroj.

Kontrola může být dostatečně účinná i prostřednictvím protokolů, evidence, identifikace výrobků, potvrzení krematoria a namátkové fyzické přítomnosti objednatele.

Nejde o obvinění všech pohřebních služeb

Tento článek netvrdí, že pohřební služby běžně účtují neprovedené úkony nebo že každá cenová odlišnost představuje nekalé jednání.

Naprostá většina pracovníků v pohřebnictví vykonává svou profesi odborně, odpovědně a s úctou k zemřelým.

Právě poctivé pohřební služby však musí mít zájem na tom, aby:

• byl rozsah jejich práce doložitelný,

• nedocházelo k podbízení cen na úkor povinných úkonů,

• nebyly znevýhodňovány vůči poskytovatelům, kteří by své povinnosti neplnili,

• veřejnost důvěřovala fakturovaným službám,

• byla jasně vysvětlena cenová politika vůči obcím a občanům.

Transparentní kontrola nepoškozuje poctivé poskytovatele. Naopak je chrání před nekalou konkurencí.

Slušné pohřbení nesmí být jen fakturou

Zemřelý, o jehož pohřeb se nikdo nepostaral, se nemůže ozvat.

Nemůže reklamovat neprovedenou hygienickou úpravu, chybějící rubáš, nevhodnou rakev, nedůstojné zacházení ani službu, která byla pouze vyfakturována.

Právě proto má obec jako objednatel zvýšenou odpovědnost.

Obec neobjednává pouze kremaci. Jménem státu zajišťuje poslední lidskou službu člověku, který nemá nikoho jiného, kdo by jeho zájmy hájil.

Jestliže je slušné pohřbení hrazeno z veřejných peněz, musí být možné prokázat nejen to, že existuje faktura, ale také to, že všechny účtované služby byly skutečně, odborně a důstojně provedeny.

Důvěra je základem pohřebnictví. U veřejných peněz však musí být důvěra vždy doplněna odpovědností, transparentností a skutečnou kontrolou.

Asociace pohřebních služeb České republiky