Sebevražda. Krátké a jednoduché slovo, které popisuje čin, ale nikdy nedokáže vystihnout jeho skutečný dopad. Nevystihuje prázdné místo u rodinného stolu, ticho v dětském pokoji, pohled psa čekajícího na svého pána ani bolest lidí, kteří zůstali. Nevyjadřuje bezmoc rodičů, partnerů, přátel či spolupracovníků. A už vůbec nevystihuje otázky, které po takovém odchodu zůstávají často navždy bez odpovědi.
Člověk, který sáhne na svůj život, mnohdy nevidí budoucnost. V daném okamžiku má pocit, že před ním stojí překážka, kterou nelze překonat. Dluhy, nemoc, psychické vyčerpání, samota, ztráta blízkého člověka nebo pocit naprosté beznaděje. To, co se zdravému člověku může zdát jako řešitelný problém, může být pro jiného neprostupnou zdí.
Právě v takových chvílích člověk často přestává vidět, že i nejtemnější období jednou skončí. Život je zvláštní v tom, že dokáže během několika dnů změnit vše, co se zdálo definitivní. Mnoho lidí, kteří někdy stáli na hraně, později přiznalo, že jsou vděční, že svůj život nakonec neukončili. Čas totiž někdy dokáže zahojit i to, co se zdálo smrtelné pro duši.
Velmi silně tuto myšlenku vyjadřuje i píseň Billy Joel „You're Only Human (Second Wind)“ https://www.youtube.com/watch?v=YhxjNYvJbgM&list=RDYhxjNYvJbgM&start_radio=1, která připomíná, že člověk nemusí být dokonalý a že i po pádu může přijít nový začátek. Právě podobná slova někdy dokážou člověka zachytit v okamžiku, kdy už nevěří vůbec ničemu.
Sebevražda je zároveň nesmírně intimní a osobní rozhodnutí. Každý člověk nese svůj vlastní životní příběh, své bolesti i své démony. Zvenčí často není vidět, co se odehrává uvnitř lidské mysli. Proto je jednoduché soudit, ale mnohem těžší skutečně pochopit.
Existují situace, kdy člověk dlouhodobě trpí nesnesitelnou fyzickou nebo psychickou bolestí. Diskuse o dobrovolné eutanazii proto patří k nejtěžším etickým otázkám moderní civilizace. Společnost zde balancuje mezi úctou k životu a soucitem s utrpením člověka, který již nevidí jinou cestu.
Zcela jiný rozměr však nastává ve chvíli, kdy člověk svou smrtí vědomě vezme život i ostatním. Tam už nejde pouze o osobní rozhodnutí. Teroristické útoky, masové střelby nebo vraždy spojené se sebevraždou představují temnou podobu lidského zoufalství, fanatismu nebo nenávisti. V těchto případech se ze sebevraždy stává vražda, která ničí životy nevinných lidí, rodin i celých komunit.
Moderní svět je technicky vyspělý, ale lidská duše zůstává stejně zranitelná jako před tisíci lety. Člověk dnes dokáže komunikovat s druhým koncem planety během několika sekund, ale přesto může umírat osamělostí. Sociální sítě vytvářejí iluzi propojení, přesto mnoho lidí nikdy nebylo ve skutečnosti tak samo jako dnes.
Možná právě proto je důležité znovu mluvit o obyčejné lidské blízkosti. O schopnosti naslouchat. O tom, že někdy může zachránit život jediný telefonát, obyčejné obejmutí nebo věta: „Jsem tady pro tebe.“
Život totiž není jen souhrn úspěchů a selhání. Je také cestou poznání, bolesti, radosti i omylů. Každý člověk někdy padne. Každý někdy pochybuje. A každý někdy potřebuje pomoc druhých.
Možná skutečně neseme následky svých minulých činů, možná je život cestou očištění, možná jen hledáme smysl své existence v nekonečném vesmíru. Nikdo z nás to s jistotou neví. Jisté však je, že dokud člověk žije, stále existuje možnost něco změnit.
A právě v tom spočívá naděje.
Protože dokud dýcháme, není nic definitivně ztraceno.
Jaroslav Mangl působí v českém pohřebnictví nepřetržitě od roku 1985. V červnu roku 1990 založil v Praze jeden z prvních soukromých pohřebních ústavů po změně společenských poměrů – pohřební ústav J. Mangl.
Dlouhá léta pracuje jako krizový manažer a lektor pohřebnictví. Ve své profesní praxi se zaměřuje především na provozní řízení pohřebních služeb, krizové situace, legislativu pohřebnictví, etiku zacházení s lidskými pozůstatky a modernizaci pohřebních provozů.
V současné době je členem pohřebního holdingu Elpis Group a členem společnosti Pohřební garanční společnost a.s., která se zabývá myšlenkou ochrany klientů v oblasti předplacených pohřbů a dlouhodobé stability pohřebních služeb. Od roku 2010 je předsedou Asociace pohřebních služeb v ČR.
Jaroslav Mangl je známý svým otevřeným a často politicky nekorektním vystupováním. Problematické jevy v pohřebnictví pojmenovává bez diplomatických obalů a dlouhodobě upozorňuje na systémové nedostatky v českém pohřebnictví, nedostatečné kontroly i deformace trhu.
Vedle své profesní činnosti se angažuje také v dobrovolnických aktivitách, osvětě veřejnosti a vzdělávání v oblasti pohřební kultury. Dlouhodobě prosazuje důstojné zacházení se zemřelými, transparentnost pohřebních služeb a návrat elementární úcty k poslednímu rozloučení.
Předseda Asociace pohřebních služeb v ČR od roku 2010.
