Únětický hřbitov s kaplí svatého Josefa
Hřbitovní kaple svatého Josefa, zrekonstruovaná márnice a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Únětice nedaleko Prahy nabízejí několik zastavení pro každého, koho zajímá historie pohřbívání i péče o místa posledního odpočinku. V dalším dílu Funeral road trip se podíváme také na souvislost, která obec proslavila daleko za jejími hranicemi: pravěké hroby daly jméno únětické kultuře.
Hřbitov založený v době moru
Podle historie zveřejněné obcí vznikl dnešní hřbitov roku 1698 v souvislosti s morem, při němž umíraly desítky lidí. Starší pohřebiště se nacházelo kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie. Nový areál sloužil celé únětické farnosti a jeho význam dodnes přesahuje hranice samotné obce. Pohřbívá se zde i z okolních obcí, které vlastní hřbitov nemají. Obec Únětice o hřbitově
Pozemek pro nový hřbitov daroval sedlák Jan Král. Přesun pohřbívání ovšem nebyl jednorázovou událostí: historický přehled Vladimíra Dvořáka uvádí, že starý hřbitov u kostela zůstával v užívání až do roku 1749. Obě místa tedy po určitou dobu existovala souběžně. Z historie Únětic
Kaple s pěti stranami zvenčí a deseti uvnitř
Součástí nového hřbitova se stala kaple svatého Josefa Pěstouna. Její neobvyklost se skrývá v půdorysu: zvenčí je pětiúhelná, uvnitř desetiboká. Vstup je na západní straně a střechu završuje slepá zděná lucerna. Před kaplí se nachází podzemní krypta, do níž byli v 18. století pohřbeni někteří kanovníci svatovítské kapituly. Drobná stavba tak připomíná i dlouhodobé vazby Únětic na pražské církevní prostředí. Historie a popis kaple
Při procházce stojí za to věnovat pozornost vztahu kaple k okolním hrobům. Společná sakrální stavba a jednotlivé rodinné pomníky představují dvě podoby paměti téhož místa. Na náhrobcích lze sledovat, jak se měnil způsob připomínání zemřelých, podoba nápisů i důraz na rodinné vazby.
Obnovená márnice patří k příběhu hřbitova
Pozornost si zaslouží také zrekonstruovaná márnice, alespoň doufám, že se jedná o márnici. Právě podobné provozní stavby bývají při návštěvách hřbitovů snadno přehlédnutelné, přesto k jejich historii patří. Márnice připomínají praktickou stránku péče o zemřelé a dobu, kterou bylo třeba překlenout mezi úmrtím a pohřbem. Lavička před márnicí s nápisem: CARPEM DIEM "užívej dne" hovoří zcela jasně.
Obnova takové budovy má hodnotu i pro podobu celého areálu. Péče o hřbitov se projevuje také na jeho zázemí, cestách či ohradních zdech. Zachovaná márnice pomáhá uchovat představu o tom, jak bylo místo posledního odpočinku uspořádáno a jaké potřeby místní komunity zajišťovalo.
Barokní kostel na místě starší svatyně
K únětickému zastavení patří kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dnešní jednolodní pozdně barokní stavba vznikla v letech 1766 až 1770 na místě románského kostelíka. Okolní prostor se stopou někdejšího hřbitova připomíná starší spojení kostela a pohřbívání. Areál vymezuje ohradní zeď, která na jižní straně přechází v terasovou. Kudy z nudy o kostele
Uvnitř se dochovalo rokokové vybavení z druhé poloviny 18. století. Hlavní oltář zdobí obraz Nanebevzetí Panny Marie od Ignáce Raaba. Na bočních oltářích jsou obrazy svaté Barbory a svatého Vojtěcha od W. Weisse z poloviny 19. století. Kostel tak spojuje barokní architekturu s výzdobou doplňovanou v dalších desetiletích. Vybavení kostela
Ke stavbě nového kostela přispěly také peníze odkázané Václavem Nespěšným, který zemřel roku 1759. Jeho odkaz pomohl rovněž vzniku školy. Za podobou významných obecních staveb tak stojí i konkrétní člověk a rozhodnutí, jak naložit s majetkem po smrti. Z historie Únětic
Pravěké hroby daly jméno celé kultuře
Únětice mají v dějinách pohřbívání ještě jednu výraznou stopu. Lékař Čeněk Rýzner v okolí obce ve druhé polovině 19. století objevil a zkoumal pohřebiště ze starší doby bronzové. Právě podle zdejšího naleziště dostala jméno únětická kultura. Jde o samostatnou archeologickou lokalitu, kterou je třeba odlišovat od hřbitova založeného roku 1698. Obec Únětice o místní historii
Pro čtenáře Pohřeb.cz je to pozoruhodná souvislost. Poznání dávných společností často začíná právě u hrobů, zatímco na mladších hřbitovech se k podobě pohřbení přidávají jména, životní data a rodinné příběhy. V Úněticích lze obě témata spojit při jediné cestě.
Místo které stále slouží pozůstalým
Únětický hřbitov zůstává živým místem posledního odpočinku. Obec uvádí přibližně 1 100 hrobových míst. Hřbitov i kaple jsou v majetku církve, správu a údržbu zajišťuje obec. Historická hodnota areálu se zde každý den setkává s potřebami rodin, které sem přicházejí vzpomínat na své blízké. Správa únětického hřbitova
Zastavení u kaple, obnovené márnice a kostela dává návštěvě širší smysl. Ukazuje, kolik různých podob má péče o zemřelé: od uchování jména na pomníku přes údržbu společného prostoru až po záchranu staveb, které ke hřbitovu po generace patřily.
Na závěr do Únětického pivovaru
Po prohlídce hřbitova a kostela může výlet pokračovat do výborného Únětického pivovaru. Také on má v obci dlouhou historii: s jeho založením se spojuje letopočet 1710 vytesaný do kamenného sloupu. Po dlouhé přestávce se sem vaření piva vrátilo v roce 2011. Posezení u místního piva je příjemnou tečkou za cestou, která spojila poznávání památek s historií pohřbívání. Únětický pivovar
Zdroj:Google
Jaroslav Mangl působí v českém pohřebnictví nepřetržitě od roku 1985. V červnu roku 1990 založil v Praze jeden z prvních soukromých pohřebních ústavů po změně společenských poměrů – pohřební ústav J. Mangl.
Dlouhá léta pracuje jako krizový manažer a lektor pohřebnictví. Ve své profesní praxi se zaměřuje především na provozní řízení pohřebních služeb, krizové situace, legislativu pohřebnictví, etiku zacházení s lidskými pozůstatky a modernizaci pohřebních provozů.
V současné době je členem pohřebního holdingu Elpis Group a členem společnosti Pohřební garanční společnost a.s., která se zabývá myšlenkou ochrany klientů v oblasti předplacených pohřbů a dlouhodobé stability pohřebních služeb. Od roku 2010 je předsedou Asociace pohřebních služeb v ČR.
Jaroslav Mangl je známý svým otevřeným a často politicky nekorektním vystupováním. Problematické jevy v pohřebnictví pojmenovává bez diplomatických obalů a dlouhodobě upozorňuje na systémové nedostatky v českém pohřebnictví, nedostatečné kontroly i deformace trhu.
Vedle své profesní činnosti se angažuje také v dobrovolnických aktivitách, osvětě veřejnosti a vzdělávání v oblasti pohřební kultury. Dlouhodobě prosazuje důstojné zacházení se zemřelými, transparentnost pohřebních služeb a návrat elementární úcty k poslednímu rozloučení.
Předseda Asociace pohřebních služeb v ČR od roku 2010.
