Funeral road trip po hřbitovech: Fuschl am See. Když hřbitov objímá kostel a čas plyne pomaleji
Po návštěvě starých a často zapomenutých hřbitovů, včetně těch židovských, jsme se při našem malém funeral road tripu vydali o kus dál. Tentokrát do rakouského Salcburska, do malebné obce Fuschl am See, kterou většina lidí zná především díky jezeru, horám a pohlednicovým panoramatům.
Jenže jako člověk z pohřebnictví se díváte trochu jinak. Zatímco turisté hledají výhled na jezero, mne vždy zajímá, kde leží místní hřbitov. Právě zde člověk pochopí, jak moc se některé části Evropy dokázaly ubránit moderní anonymitě smrti.
Ve Fuschlu totiž nenajdete velký městský hřbitov oddělený od života obce. Hřbitov je stále součástí kostela svatého Erasma. Obklopuje jej jako ochranný kruh. Je to přesně ten starý středoevropský model, kdy živí a mrtví zůstávali vedle sebe.
Když vstoupíte mezi náhrobky, máte pocit, že jste se ocitli o sto let zpět. Žádné hektické město. Žádné reklamní plochy. Žádný ruch. Jen zvuk zvonů, vítr od jezera a hory kolem. Právě tehdy si člověk uvědomí, že smrt zde není vytlačená na okraj společnosti. Je stále přirozenou součástí života.
Když se mrtví museli vozit do jiné obce
Dnes si to už málokdo dokáže představit, ale obyvatelé Fuschlu dlouhá staletí neměli vlastní kostel ani hřbitov. Každá nedělní bohoslužba znamenala cestu do sousedního Thalgau. A stejně tak i každý pohřeb.
Zemřelí byli převáženi do thalgského hřbitova, protože obec vlastní pohřebiště neměla. Místní po generace usilovali o vlastní kostel i místo posledního odpočinku, ale naráželi na odpor tehdejší církevní správy a také na nedostatek peněz. Teprve v 17. století vznikla první kaple zasvěcená svatému Erasmovi. Současný kostel byl postaven v letech 1804–1806 a kolem něj postupně vznikl dnešní hřbitov. A možná právě proto působí celé místo tak zvláštně soudržně. Kostel a hřbitov zde nevznikaly odděleně. Rostly společně.
Rakouská péče o hroby
Co člověka z České republiky zaujme okamžitě, je stav hrobových míst. Nejde ani tak o velikost nebo luxus náhrobků. Spíše o péči.
Prakticky každý hrob působí, jako by jej někdo navštívil před několika dny. Květiny. Svíčky. Upravený štěrk. Čisté nápisy.
Mnoho náhrobků kombinuje kámen s tradičními kovanými prvky, které v českých zemích postupně mizí. Není to okázalost. Je to úcta.
A možná právě v tom spočívá rozdíl. Rakouské venkovské hřbitovy často nepůsobí jako místo smrti. Spíše jako zahrady vzpomínek.
Hřbitov uprostřed života
Když stojíte mezi hroby ve Fuschlu, vidíte kolem sebe běžný život. Lidé jdou na nákup. Děti jedou na kole. Turisté míří k jezeru. A mezi tím vším stojí kostel a hřbitov. Nikdo je neskrývá. Nikdo se netváří, že neexistují. Smrt zde není vytěsněná za betonovou zeď na okraji města. Je součástí obce stejně jako radnice nebo hospoda. Možná právě proto působí celé místo tak klidně.
Co si z Fuschlu odvážím
Při cestách po hřbitovech člověk často hledá historii. Staré náhrobky. Příběhy. Zapomenutá jména. Ve Fuschlu jsem si ale odvezl něco jiného.
Pocit.
Pocit, že vztah ke smrti nemusí být založen na strachu. Že hřbitov nemusí být smutné místo. A že někde v rakouských Alpách stále přežívá starý evropský svět, ve kterém mají mrtví své místo přímo mezi živými.
A možná právě proto stojí za to se tam zastavit. Třeba jen na pár minut. Protože někdy člověk pochopí víc mezi několika náhrobky než po hodinách strávených na turistických vyhlídkách.
Pokračování našeho Funeral Road Tripu po evropských hřbitovech příště.
Jaroslav Mangl působí v českém pohřebnictví nepřetržitě od roku 1985. V červnu roku 1990 založil v Praze jeden z prvních soukromých pohřebních ústavů po změně společenských poměrů – pohřební ústav J. Mangl.
Dlouhá léta pracuje jako krizový manažer a lektor pohřebnictví. Ve své profesní praxi se zaměřuje především na provozní řízení pohřebních služeb, krizové situace, legislativu pohřebnictví, etiku zacházení s lidskými pozůstatky a modernizaci pohřebních provozů.
V současné době je členem pohřebního holdingu Elpis Group a členem společnosti Pohřební garanční společnost a.s., která se zabývá myšlenkou ochrany klientů v oblasti předplacených pohřbů a dlouhodobé stability pohřebních služeb. Od roku 2010 je předsedou Asociace pohřebních služeb v ČR.
Jaroslav Mangl je známý svým otevřeným a často politicky nekorektním vystupováním. Problematické jevy v pohřebnictví pojmenovává bez diplomatických obalů a dlouhodobě upozorňuje na systémové nedostatky v českém pohřebnictví, nedostatečné kontroly i deformace trhu.
Vedle své profesní činnosti se angažuje také v dobrovolnických aktivitách, osvětě veřejnosti a vzdělávání v oblasti pohřební kultury. Dlouhodobě prosazuje důstojné zacházení se zemřelými, transparentnost pohřebních služeb a návrat elementární úcty k poslednímu rozloučení.
Předseda Asociace pohřebních služeb v ČR od roku 2010.
