Milešov a hřbitov české i německé paměti
Funeral road — text a fotografie Jaroslav Mangl
Opravené průčelí kostela svatého Antonína Paduánského svědčí o úsilí zachránit zdejší památku. Starý hřbitov pod ním však dál zarůstá a jeho náhrobky i stavby chátrají. Při další zastávce Funeral road jsem navštívil Milešov pod Milešovkou, někdejší Milleschau. České a německé nápisy tu dodnes připomínají lidi, pro které byla tato krajina domovem.
Návštěva 18. září 2026 ve mně zanechala rozporuplný dojem. Nad hřbitovem stojí kostel s obnovenou fasádou, pod ním jsou hroby skryté v porostu, poškozené náhrobky a rozpadající se stavba bez střechy. Jejími otvory prorůstá zeleň a další rostliny vyrůstají z koruny zdiva. Vedle toho lze najít upravené hrobové místo s květináči a lucernou. O některé hroby tedy někdo pečuje, celý areál však potřebuje podstatně víc.
Milešov je dnes součástí obce Velemín na Litoměřicku. V německých pramenech vystupuje pod názvem Milleschau. S tímto jménem se setkáme v genealogických přehledech, na starých pohlednicích i přímo na zdejších náhrobcích. Obec Velemín, GenWiki
Dobová pohlednice prošlá poštou v roce 1902 připomíná také německá označení Milešovky Milleschauer a Donnersberg. Druhé z nich znamená Hromová hora. Při pohledu na podobné doklady si člověk uvědomí, kolik vrstev místní historie se uchovává v několika slovech: ve jménu obce, názvu hory nebo údaji o bydlišti zemřelého. Historická pohlednice
Kostel svatého Antonína Paduánského byl založen roku 1669 a dokončen v roce 1680. Jeho stavebníkem byl Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Raně barokní stavba, spojovaná s architektem Antoniem della Portou, byla původně koncipována jako pohřební kaple Kaplířů. Pohřební účel tedy patří k samotným počátkům tohoto místa. Historie a architektura kostela
Kaplíř patřil k významným organizátorům obrany Vídně při osmanském obléhání roku 1683. Předsedal mimořádné vládě v obleženém městě a jeho zásluhy byly oceněny povýšením na polního maršála. Podle historie zveřejněné na portálu Noc kostelů byl roku 1686 pohřben v kryptě milešovského kostela. Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Noc kostelů
Nad vstupem do kostela se nachází Kaplířův znak, niky průčelí zdobí čeští světci a portál doplňují rokokové dveře z roku 1756. K areálu kdysi patřila také samostatná dřevěná zvonice. Podle architektonické databáze Litoměřice Leitmeritz zanikla při požáru roku 1984. Architektonický přehled
Na jednom z náhrobků stojí Anton Belohlawek. Německý nápis jej připomíná jako nezapomenutelného otce a zemědělce z Milešova. Zemřel 4. března 1927 v 67. roce života. Úvodní větu lze přeložit: „Zde odpočívá v pokoji náš nezapomenutelný otec.“
Z několika řádků se dozvídáme o jeho práci, bydlišti i vztahu rodiny k zemřelému. Právě takové údaje dělají z hřbitova pramen k dějinám každodenního života. Za zdobným písmem je člověk, který zde žil a jehož blízcí chtěli zachovat vzpomínku.
Na další desce, obklopené mechem a porostem, je čitelné křestní jméno Anna a údaj „aus Milleschau“ — z Milešova. Zemřela 6. prosince 1914 v 61. roce života. Část příjmení zakrývá vegetace. I neúplný nápis připomíná, proč má smysl tyto kameny dokumentovat, dokud na nich ještě něco přečteme.
Náhrobek Josefa Rainera nese český text „Zde v Pánu odpočívá“ a prosté závěrečné „Vzpomínáme“. Uvádí narození 5. srpna 1881 a úmrtí 15. ledna 1955. Vedle německých nápisů připomínajících úmrtí před druhou světovou válkou tak nacházíme český nápis věnovaný člověku, který zemřel v poválečné době.
Oba jazyky patří k paměti tohoto místa. Samotné příjmení ani jazyk náhrobku však neurčují spolehlivě národnost zemřelého. K poznání jednotlivých rodin bychom potřebovali matriky a další archivní doklady. Zdejší kameny dokládají především to, že se vzpomínka na blízké uchovávala česky i německy.
Mezi náhrobky zaujme sedící anděl. Sklání hlavu a opírá ji o ruku, kolem tváře a křídel se pne břečťan. Jeho gesto působí jako obraz zármutku, srozumitelný i bez přečtení nápisu na podstavci. Takové dílo připomíná, že na hřbitově chráníme také kamenickou a sochařskou práci i způsob, jakým rodiny vyjadřovaly bolest nad ztrátou blízkého.
Milešov patří také do příběhu Sudet. Po Mnichovské dohodě se obec roku 1938 dostala pod vládu nacistického Německa. Po druhé světové válce se vrátila do Československa a následovalo vysídlení německy mluvícího obyvatelstva. Německý přehled dějin obce
Vysídlení pomáhá vysvětlit přerušení vazeb mezi rodinami a hroby jejich předků. U jednotlivých hrobů ale neznáme všechny pozdější osudy: kdo o ně pečoval, kdy zůstaly bez údržby a jak vznikala konkrétní poškození. Dnešní stav nelze poctivě připsat jedné příčině nebo jedné generaci.
Jako pohřebník zde vidím především místa posledního odpočinku lidí, kteří v tomto kraji měli svůj domov. Jejich důstojnost nezávisí na jazyku, kterým mluvili. Péče o české i německé náhrobky je péčí o dějiny stejné obce.
Milešovka má své místo také v německém výtvarném umění. Caspar David Friedrich ji zachytil v obraze Böhmische Landschaft mit dem Milleschauer z roku 1808, který dnes patří do sbírek Staatliche Kunstsammlungen Dresden. Galerie jej získala v roce 1921 ze zámku v Děčíně. Drážďanské umělecké sbírky
Příbuzný večerní pohled uchovává Staatsgalerie Stuttgart. Její výklad upozorňuje, že Friedrich s krajinou pracoval volně, a nachází v obraze také motivy života, smrti a vykoupení. Pro cestu za pohřební kulturou je to působivá souvislost: stejná krajina otevírala podobné otázky už před dvěma stoletími. Staatsgalerie Stuttgart
Obnova kostela zaslouží uznání. Ani tam však práce nemusí být hotové: program Noci kostelů z 29. května 2026 zmiňoval renovaci interiéru a možnost nahlédnout do práce restaurátora. Obnovená vnější podoba, kterou jsem při návštěvě viděl, je tedy součástí širšího úsilí. Noc kostelů
Svou historii má také snaha pomoci hřbitovu. Portál Noc kostelů zaznamenává, že na jaře 2012 Milešovský spolek přátel přírody a místní občané odstranili nálety a starou trávu. I při mé návštěvě byly vidět posečené plochy a jednotlivá opečovávaná hrobová místa. Tuto práci je třeba ocenit. Zachování poškozených staveb, náhrobků a nápisů však vyžaduje dlouhodobou péči o celý areál. Záznam o péči o hřbitov
Za první krok považuji soupis dochovaných náhrobků a fotografické zachycení nápisů. Navázat může odborné posouzení poškozených kamenů a zdiva, šetrné odstranění vegetace a pravidelná údržba. Česko-německá informační tabule by návštěvníkům pomohla porozumět zdejší historii a mohla by oslovit i potomky někdejších obyvatel.
Z Milešova si odnáším přání, aby se podobné vytrvalosti jako kostelu dostalo také hřbitovu pod ním. Jména na náhrobcích jsou ještě čitelná. Zachovejme je, dokud můžeme.
Prameny a fotografie
Webové podklady ověřeny 18. září 2026. Popis stavu hřbitova vychází z návštěvy autora a jeho několikaí fotografií z téhož dne. Náhrobní nápisy jsou přepsány z těchto snímků.
[1] Obec Velemín — Milešov a Páleč u Milešova
Poloha a historický přehled místní části.
[2] GenWiki — Milleschau
Německé místní jméno; potvrzeno rovněž dobovou pohlednicí a náhrobním nápisem.
[3] Litoměřice Leitmeritz — Kostel svatého Antonína Paduánského v Milešově
Stavební historie, původní pohřební účel, architektura a zaniklá zvonice.
[4] Noc kostelů — Velemín Milešov
Historie kostela a krypty, zpráva o úklidu hřbitova roku 2012 a program z 29. května 2026 s renovací interiéru.
[5] Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic — český biografický přehled
Úloha při obraně Vídně roku 1683.
[6] Milešov Velemín — německý historický přehled
Německé jméno a proměny obce v letech 1938 a po roce 1945.
Fotografie v článku: IMG_4371.jpeg, IMG_4374.jpeg a IMG_4373.jpeg. Autor Jaroslav Mangl.
Jaroslav Mangl působí v českém pohřebnictví nepřetržitě od roku 1985. V červnu roku 1990 založil v Praze jeden z prvních soukromých pohřebních ústavů po změně společenských poměrů – pohřební ústav J. Mangl.
Dlouhá léta pracuje jako krizový manažer a lektor pohřebnictví. Ve své profesní praxi se zaměřuje především na provozní řízení pohřebních služeb, krizové situace, legislativu pohřebnictví, etiku zacházení s lidskými pozůstatky a modernizaci pohřebních provozů.
V současné době je členem pohřebního holdingu Elpis Group a členem společnosti Pohřební garanční společnost a.s., která se zabývá myšlenkou ochrany klientů v oblasti předplacených pohřbů a dlouhodobé stability pohřebních služeb. Od roku 2010 je předsedou Asociace pohřebních služeb v ČR.
Jaroslav Mangl je známý svým otevřeným a často politicky nekorektním vystupováním. Problematické jevy v pohřebnictví pojmenovává bez diplomatických obalů a dlouhodobě upozorňuje na systémové nedostatky v českém pohřebnictví, nedostatečné kontroly i deformace trhu.
Vedle své profesní činnosti se angažuje také v dobrovolnických aktivitách, osvětě veřejnosti a vzdělávání v oblasti pohřební kultury. Dlouhodobě prosazuje důstojné zacházení se zemřelými, transparentnost pohřebních služeb a návrat elementární úcty k poslednímu rozloučení.
Předseda Asociace pohřebních služeb v ČR od roku 2010.
