Když se řekne Salzkammergut, většině lidí se vybaví alpská jezera, dřevěné chaty a pohlednicové výhledy. Jen málokdo ale zamíří přímo k místnímu hřbitovu. A přitom právě ten ve Stroblu, malé obci na břehu jezera Wolfgangsee, patří k místům, která toho o historii kraje řeknou víc než leckterá turistická brožura.
Příběh stroblského kostela nezačíná okázale. V březnu 1757 podali dva sedláci jménem místních obyvatel žádost k salcburskému arcibiskupovi o povolení postavit ve Stroblu vlastní kostel – do té doby totiž místní museli za bohoslužbami do sousedního Sankt Gilgen. Arcibiskup Sigismund hrabě ze Schrattenbachu žádosti vyhověl v roce 1758 a kostel zasvěcený svatému Zikmundovi vysvětil 3. května 1761. Stavbou byl pověřen kitzbühelský stavitel Kassian Singer, který ale zemřel ještě před jejím dokončením, a tak dílo dokončil jeho polír Andrä Hueber.
Zajímavost na okraj: volbou patrona svatého Zikmunda si arcibiskup nechtěně postavil malý pomník sám sobě – stejné jméno totiž nesl on sám. Farní kostel je dnes chráněnou památkou a jeho pozdně barokní výzdoba, včetně hlavního oltáře s tabernáklem obklopeným pěti páry andělů, je považována za skutečný klenot salcburské sakrální architektury druhé poloviny 18. století.
Samotný hřbitov vznikl až po dokončení kostela. Vikář Franz Gaßmayr jej vysvětil v dubnu 1768 a první pohřbenou osobou se 6. května téhož roku stal Johannes Stadlmann, svobodný dřevorubec, kterému bylo padesát let. Do konce roku k němu přibylo dalších 20 dětí a 13 dospělých – čísla, která dnešnímu návštěvníkovi bolestně připomenou, jak náročný byl život v alpské vesnici osmnáctého století.
Hřbitovní zeď měnila v průběhu staletí několikrát podobu. Ta první, stojící východně od kostela, ustoupila v roce 1921 pomníku padlým, zeď byla posunuta o 30 metrů dále na východ, v roce 1967 odstraněna a definitivně nově postavena – tentokrát osázená břečťanem – až v roce 1995.
Strobl leží v nadmořské výšce necelých 550 metrů a jeho hřbitov nese charakter typický pro horské oblasti Salzkammergutu. Jde o takzvaný Bergfriedhof – horský hřbitov, na kterém převažují kované železné nebo dřevěné kříže, zatímco leštěný kámen a jakýkoli plast tu nejsou vítány. Je to detail, který návštěvníka zvyklého na uhlazené městské hřbitovy překvapí – a možná i osvěží. Místo uniformních leštěných desek tu na návštěvníka dýchne autentická řemeslná práce kovářů a truhlářů, generace za generací.
Pro rodinné historiky je pak zajímavé, že databáze náhrobků eviduje na stroblském hřbitově celkem 1 353 osob na 479 náhrobních kamenech – úctyhodný záznam vesnické paměti, který sahá hluboko do historie kraje.
Nejpřekvapivější kapitolou stroblského hřbitova je bezpochyby přítomnost rodinné hrobky knížecího rodu Fürstenbergů. Rodina měla ke Stroblu dlouhodobý vztah a několik jejích členů zde skutečně odpočívá – mimo jiné Karolina Ira kněžna zu Fürstenberg, zesnulá ve Stroblu roku 1930, nebo Leontina kněžna zu Fürstenberg, která zde zemřela v roce 1914.
Nejznámějším pohřbem v hrobce byl ale ten z roku 2004. Princ Eduard Egon zu Fürstenberg, narozený 1946 ve švýcarské Lausanne, měl ke Stroblu celoživotní pouto – jezdil sem od dětství, cítil se tu doma a přál si zde jednou odpočívat. Po slavnostním rekviem ve farním kostele byl uložen do rodinné hrobky Fürstenbergů na stroblském hřbitově, přičemž rakev na poslední cestu k kostelu vezl potah haflinských koní a poslední poctu mu vzdaly místní myslivecká, obecní i hudební spolky. Pro zajímavost – princ Egon byl v sedmdesátých letech známým newyorským módním návrhářem a jeho tehdejší manželkou byla dnes proslulá návrhářka Diane von Fürstenberg.
Ke Stroblu se váže i pár lehčích historek. Herec Theo Lingen, který si zde v roce 1939 koupil vilu, měl podle místní tradice zastávat po tři dny funkci starosty obce, než proběhly řádné volby – anekdota, kterou si místní dodnes rádi vyprávějí.
A pak je tu příběh sochařky Evy Marie Mazzucco, jejíž bronzová plastika „Hans III. Strobl" – postava po níž obec dostala jméno – stojí dodnes u obecního úřadu. Sama Mazzucco se narodila ve Stroblu v listopadu 1925 za dramatických okolností, kdy už jako novorozeně musela svádět boj o život. Osud tomu chtěl, že z ní později vyrostla umělkyně s více než šedesáti realizacemi ve veřejném prostoru od Vídně po Salcburk.
Stroblský hřbitov není turistickou atrakcí v pravém slova smyslu – a právě to je na něm cenné. Je to místo, kde se venkovská historie, šlechtické osudy i drobné vesnické anekdoty potkávají na ploše několika desítek metrů čtverečních u jezera, jehož západy slunce patří prý k nejkrásnějším v celém Salzkammergutu. Pro každého, koho zajímá nejen krajina, ale i to, jak lidé v alpských vesnicích umírali, žili a byli pochováváni, je krátká zastávka ve Stroblu víc než na místě.
Pokračování seriálu Funeral Road Trip po hřbitovech Čech, Moravy a Evropy příště.
Jaroslav Mangl působí v českém pohřebnictví nepřetržitě od roku 1985. V červnu roku 1990 založil v Praze jeden z prvních soukromých pohřebních ústavů po změně společenských poměrů – pohřební ústav J. Mangl.
Dlouhá léta pracuje jako krizový manažer a lektor pohřebnictví. Ve své profesní praxi se zaměřuje především na provozní řízení pohřebních služeb, krizové situace, legislativu pohřebnictví, etiku zacházení s lidskými pozůstatky a modernizaci pohřebních provozů.
V současné době je členem pohřebního holdingu Elpis Group a členem společnosti Pohřební garanční společnost a.s., která se zabývá myšlenkou ochrany klientů v oblasti předplacených pohřbů a dlouhodobé stability pohřebních služeb. Od roku 2010 je předsedou Asociace pohřebních služeb v ČR.
Jaroslav Mangl je známý svým otevřeným a často politicky nekorektním vystupováním. Problematické jevy v pohřebnictví pojmenovává bez diplomatických obalů a dlouhodobě upozorňuje na systémové nedostatky v českém pohřebnictví, nedostatečné kontroly i deformace trhu.
Vedle své profesní činnosti se angažuje také v dobrovolnických aktivitách, osvětě veřejnosti a vzdělávání v oblasti pohřební kultury. Dlouhodobě prosazuje důstojné zacházení se zemřelými, transparentnost pohřebních služeb a návrat elementární úcty k poslednímu rozloučení.
Předseda Asociace pohřebních služeb v ČR od roku 2010.
