Elpis vzpomíná: Theodor Pištěk

Ano – ten Theodor Pištěk, kterého znal celý svět díky filmu Amadeus Miloše Formana, za který obdržel Oscara. Pro širokou veřejnost byl především „tím kostýmním výtvarníkem od filmu“. Jeho skutečnou láskou však byla malba. Právě proto stálo na parte, které jsme společně s rodinou ladili do posledního detailu, jediné a přesné označení:

Theodor Pištěk

český malíř

Rozloučení s panem Pištěkem patří k těm výjimečným obřadům, k nimž jsme – díky dlouhodobé reputaci – pravidelně oslovováni a přizváni. Provázíme na poslední cestě státníky, umělce, lékaře, právníky i osobnosti veřejného života. Každý obřad je jiný – někdy rodiny přesně vědí, jak má rozloučení vypadat, jindy naopak potřebují doprovodit procesem a navrhnout možné varianty a scénáře, jak může poslední rozloučení proběhnout. Nejinak tomu bylo i u rodiny pana Pištěka – umělecky založené, pečlivé a s jemným citem pro detail, který jejich otec vnášel do všeho, čeho se dotkl.

Jen smuteční oznámení vzniklo v devíti verzích. Ladily se fotografie, sháněly autorské materiály, komunikovalo se s ČTK i Českou televizí – oběma děkujeme za vstřícnost. Zvláštní poděkování patří archivářům Knihovny Václava Havla, kteří poskytli unikátní snímky prezidenta Havla a pana Pištěka při jejich setkáních. Dokonalost vzniká z hodin práce – a těch bylo mnoho, než bylo vše připraveno pro rodinné schválení.

Den D. Hodina H.

Díky včasné rezervaci termínu byl dostatek prostoru na přípravu. Do Velké síně ve Strašnicích přijíždějí hudebníci Hradní stráže. Doprovod instaluje osobní uniformu Theodora Pištěka – vystavenou na figuríně mezi katafalkem a řečnickým pultem. V okamžiku, kdy je rakev osazena a vojáci zaujmou pozici čestné stráže, vzniká symbolika, která bere dech. Theodor „stojí“ po jejich levici.

Květinové dary z naší vazárny jsou připravené ve špičkové kondici a postupně doplňované dalšími, které přicházejí od hostů. Poslední konzultace s rodinou. Ticho. Obřad začíná.

Úvodní hudba zní – a přichází první řečník, rodinný přítel. Mluví krásně, tak, jak lze mluvit pouze o vzácném člověku. Emoce udrží až do závěrečného poselství. Poté přichází chvíle oddechu – na obrazovce se rozbíhá medailonek z fotografií a úryvků dokumentů. Desítky hodin práce, které na tvářích hostů střídají tichý úsměv i vzpomínku. Mission accomplished.

Velitel hradní stráže připomíná léta spolupráce, děkuje a loučí se s větou:

„Přípitek na další setkání už mám nachystán.“

Hudebníci Hradní stráže hrají několik skladeb – vlastní i z produkce. Když sólová trubka zahraje Večerku, celá síň povstane. Opona ukončí mistrovu derniéru. Chvíli je ticho – a pak potlesk, poslední.

Za oponou už začíná příprava na další obřad – tentokrát pro Patrika Hezuckého.

Rozloučení s Theodorem Pištěkem bylo náročné jako každý velký obřad. Přesto proběhlo v klidu a s respektem – i ve srovnání s tak mimořádnými rozloučeními, která jsme v minulosti připravovali: Václav Havel, Karel Schwarzenberg, Jan Kačer a mnoho dalších.

Odešel další velký člověk české historie. Malíř, který reprezentoval naši zemi tak, že za to získal nejvyšší uznání. Autor uniforem, které nás provázejí každý den. Umělec, jehož obrazy visí jak v galeriích, tak v soukromých sbírkách světových sběratelů.

A až o Vánocích usednete s rodinou k filmu Tři oříšky pro Popelku, možná mu – mlčky – pošlete malý dík. V titulcích se na samém konci znovu objeví jméno:

Kostýmy – Theodor Pištěk…