Je teramace skutečně ekologičtější než kremace?
Jedním z hlavních argumentů zastánců teramace je tvrzení, že tato metoda představuje ekologičtější způsob nakládání s lidskými ostatky než kremace nebo tradiční pohřeb do země.
Při bližším pohledu však není otázka ekologické výhodnosti tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.
Energetická náročnost kremace
Kremace je proces spalování lidského těla při vysoké teplotě, obvykle mezi 850 až 1000 °C.
K dosažení těchto teplot je potřeba značné množství energie, nejčastěji ve formě zemního plynu.
Podle některých studií může jedna kremace vyprodukovat přibližně 20 až 25 kilogramů CO₂.
Z tohoto důvodu je kremace někdy kritizována z hlediska uhlíkové stopy.
Na druhou stranu je však kremace technologicky velmi stabilní proces, který:
- trvá relativně krátkou dobu
- spolehlivě eliminuje patogeny
- minimalizuje biologická rizika.
Energetická náročnost teramace
Teramace je založena na biologickém procesu rozkladu.
Na první pohled se může zdát, že jde o přirozenější a energeticky méně náročný proces. Ve skutečnosti však musí být biologický rozklad řízen technologicky.
Zařízení pro teramaci musí zajistit například:
- řízení teploty
- ventilaci
- cirkulaci vzduchu
- monitoring biologického procesu
- kontrolu vlhkosti.
Celý proces přitom trvá několik týdnů, což znamená, že zařízení musí být v provozu po poměrně dlouhou dobu a dlouhou dobu potřebuje energii.
Prostorové nároky
Dalším faktorem je prostorová náročnost jednotlivých metod.
Moderní krematorium může provést několik kremací denně v relativně malém technologickém prostoru a funguje okamžitě.
Naopak zařízení pro teramaci musí mít více biologických komor, protože proces trvá 30 až 60 dní.
To znamená, že jedno zařízení může zpracovat výrazně menší počet případů než krematorium.
Materiálové vstupy
Teramace také vyžaduje značné množství organického materiálu, například:
- dřevní štěpku
- piliny
- slámu.
Tyto materiály musí být pravidelně doplňovány.
Výsledný materiál
Výsledkem procesu teramace je několik stovek kilogramů organické hmoty.
Další otázkou je, jak bude s touto hmotou nakládáno.
Například:
- zda bude ukládána v přírodě
- zda bude využívána při rekultivaci krajiny
- doma
- veřejných pohřebištích
- nebo zda bude ukládána na pietních místech.
Každé z těchto řešení může mít jiné environmentální dopady.
Komplexní ekologické hodnocení
Z environmentálního hlediska je proto nutné hodnotit celý proces komplexně.
Je třeba vzít v úvahu například:
- spotřebu energie
- zátěž uvolněnými plyny z teramace
- prostorové nároky zařízení
- technologickou infrastrukturu
- těžké kovy
- antibiotika a jiné chemikálie
- způsob nakládání s výsledným materiálem.
Teprve na základě takového komplexního posouzení lze objektivně hodnotit skutečnou ekologickou stopu jednotlivých metod.
Závěr ekologické diskuse
Diskuse o ekologii pohřebnictví je v současnosti velmi živá.
Zastánci teramace zdůrazňují její biologický charakter a nižší emise. Kritici naopak upozorňují na technologickou náročnost procesu a na otázky spojené s hygienou a regulací.
Je proto pravděpodobné, že skutečné environmentální dopady jednotlivých metod budou ještě předmětem dalších odborných studií.
Jaroslav Mangl - předseda Asociace pohřebních služeb v ČR
