Elektromobilita v pohřebnictví: tichá revoluce, nebo slepá ulička?
Pohřebnictví bylo vždy oborem, který stojí jednou nohou v tradici a druhou v neúprosné realitě moderní doby. A právě dnes se nacházíme na zajímavé křižovatce – mezi osvědčeným dieselem a tichou, nenápadnou elektromobilitou.
Zatímco ještě před pár lety byla elektrododávka spíše výstřelkem doby, dnes se z ní pomalu stává seriózní nástroj každodenního provozu. A to nejen v logistice, ale i v tak citlivém oboru, jakým je pohřební služba.
V lednu roku 2024 jsem požádal Auto Palace na Praze 4 o možnost vyzkoušení a zapůjčení elektro dodávek pro účely pohřebních služeb. Byla to doba, kdy doznívaly emoce kolem takzvaného „elektrošílenství“ nařízeného z Bruselu. Jsem podezřívavý člověk – možná i díky tomu, že jsem se narodil v komunistickém státě. Z podstaty věci nevěřím nikomu a ničemu, dokud si to sám nevyzkouším.
Dnes, kdy se situace uklidnila a cena nafty se pohybuje kolem 50 Kč za litr, nastal podle mého názoru ten správný čas podívat se na elektromobilitu střízlivě a bez emocí. Nikomu nic nedoporučuji. Nikdo mě za tento názor neplatí. Každý čtenář si musí udělat vlastní obrázek.
Test probíhal v zimním období (−3 až +5 °C), což je pro elektrovozidla nejtěžší scénář. Všechna vozidla byla zatížena 1,7 tuny zámkové dlažby na europaletě, nabita na 100 %, ve vozidle byl pouze řidič, zapnuté topení a rychlost byla omezena do 120 km/h.
Ford Transit elektro dosáhl dojezdu přibližně 330 km, měl výborné jízdní vlastnosti a nabíjení u Lidlu trvalo zhruba 30 minut na 100 km dojezdu. Negativem byl méně přehledný software. Cena tehdy činila přibližně 1 200 000 Kč bez DPH.
MAXUS ve velikosti Transitu nabídl obdobný dojezd kolem 330 km, rovněž výborné řízení a přehlednější software. Cena byla výrazně nižší, přibližně 750 000 Kč.
Menší MAXUS, velikostně odpovídající dodávkám typu Toyota ProAce, měl dojezd kolem 250 km, velmi svižnou akceleraci a přehledný software. Jeho limitací byl prostor pouze pro dvě rakve a slabší topení. Cena se pohybovala okolo 600 000 Kč.
Zajímavé bylo, že všechna testovaná vozidla začala topit okamžitě, nikoli až po několika kilometrech, jak tomu bývá u klasických spalovacích motorů.
Suma sumárum se jedná o velmi zajímavá vozidla, zejména s ohledem na charakter práce pohřebních služeb, kde se průměrný denní nájezd často pohybuje do 150 km v rámci regionu.
Cena vestaveb pro převoz zesnulých je u elektro vozidel srovnatelná s vozidly na fosilní paliva. Zásadní rozdíl přichází až v samotném provozu.
Elektroauto nemá vodní chladič v klasickém slova smyslu, nemá motorový olej, složitou převodovku, spojku, výfuk ani systém AdBlue. Díky rekuperaci navíc šetří brzdový systém. To vše znamená výrazně nižší servisní náklady, které v běžném provozu rozhodně nejsou zanedbatelné.
A nyní jednoduchá ekonomika. Pokud budeme počítat s cenou nafty 50 Kč za litr, pak vozidlo typu Ford Transit se spotřebou 10 litrů na 100 km vychází na 500 Kč, tedy 5 Kč na kilometr.
Elektroauto se spotřebou 30 kWh na 100 km při ceně 5 Kč za kWh vychází na 150 Kč, tedy 1,5 Kč na kilometr.
Rozdíl činí 350 Kč na každých 100 kilometrech. To jsou peníze, které může provozovatel ušetřit.
Při běžném provozu pohřební služby se jedná o úspory v řádu desítek až stovek tisíc korun ročně.
Je však potřeba si uvědomit ještě jeden zásadní aspekt. V mnoha městech západní Evropy již dnes existují omezení nebo úplné zákazy vjezdu pro dieselová vozidla. Česká republika se tomuto trendu nevyhne a zavádění nízkoemisních zón je pouze otázkou času.
Pro pohřební službu by taková situace mohla znamenat zásadní komplikace v provozu.
Z pohledu budoucnosti je zajímavé sledovat i vývoj u značky Mercedes-Benz, která představuje nové elektrické modely. Například model VLE kombinuje prostor velkoprostorového vozu s komfortem osobního automobilu, nabízí až sedm míst k sezení a dojezd přes 700 km na jedno nabití. Díky moderní 800voltové technologii umožňuje velmi rychlé nabíjení a ukazuje, kam se celý segment posouvá.
A teď si to pojďme říct úplně otevřeně.
My v pohřebnictví nejsme automobilka ani ekologická organizace. Jsme služba, která musí fungovat nepřetržitě, spolehlivě a bez výpadků. A právě proto je potřeba přistupovat k elektromobilitě pragmaticky.
Nejde o otázku, zda ano či ne. Jde o otázku, kde to dává smysl.
Z praxe víme, že většina převozů probíhá na krátké vzdálenosti v rámci měst a jejich okolí. To je prostředí, kde elektroauto funguje velmi dobře. Naopak pro dálkové převozy zůstává zatím vhodnější klasický diesel.
Nejde tedy o nahrazení jednoho druhým, ale o jejich kombinaci.
Elektromobilita může být nejen ekonomickým nástrojem, ale také určitou pojistkou do budoucna – z pohledu legislativy, provozních omezení i celkového směřování oboru.
Elektro dodávky v pohřebnictví nejsou revolucí ze dne na den. Jsou však zajímavým směrem, který stojí za pozornost a vyzkoušení.
Otázkou tedy zůstává: nestojí to alespoň za úvahu?
Asociace pohřebních služeb ještě jednou děkuje Auto Palace Spořilov za zapůjčení elektro dodávek k testování.
