Pohreb.cz: Jane, více a více pohřbů se v ČR dělá „bez obřadu“ – objednatel pohřbu
prostě zvolí to nejlevnější – tedy objedná u pohřební služby pohřeb, obřad neproběhne a
pozůstalý dostane urnu s popelem zemřelého. K čemu je pozůstalým podle Tebe
obřad? Proč by za něj měli platit – pronájem salónku, nákup květin, smuteční
hostina, atd.?
Jan: Úmrtí je určitě jedna z nejdůležitějších etap v našem životě, asi hned
po narození. Další takové etapy jsou například křest, první den ve škole,
první menstruace dívek, maturita, svatba… Tyto – jak my říkáme -
přechodové rituály nemají ovšem význam jen pro nás, ale pro celý náš
vztahový systém – pro naše rodinné příslušníky či naše blízké. Těmito
rituály jsme zasazeni do kontextu něčeho většího, něčeho, co nás přesahuje.
To může být původní nebo současná rodina, nebo skupina přátel. Takové
rituály nám nesmírně pomáhají zvládnout stres, který provází každou změnu.
Pohřeb – poslední rituál na naší životní cestě – je především obřad pro
pozůstalé. Je to rozloučení se, smutné, ale nutné. Jinak totiž hrozí, že se
nikdy doopravdy nerozloučíme a odchod někoho ze života zůstane pro pozůstalé
jakousi poloviční, nedokončenou věcí. A vše, co je nedokončené nám brání v
tom, vykročit dál.
Pohreb.cz: Jak by mělo podle Tebe probíhat rozloučení se zemřelým?
Jan: Ty jsi to už naznačil v předchozí otázce, když jsi mluvil o květinách,
o smuteční hostině. Každý rituál má dvě stránky, dvě složky. Ta jedna je
vnitřní, niterní. Jde o vědomé prožití toho, co rituál symbolizuje, v
případě pohřbu tedy o rozloučení, o ztrátu. Ale existuje zde ovšem i druhá
složka, ta vnější, jakýsi tradiční obřad. Rituál žije z toho, že se opakuje,
že není libovolný. V našich zemích je jistá tradice, jak se loučit s těmi,
co zemřeli. To určitě neznamená, že bychom se nemohli rozloučit potichu a
individuálně. Ale tradice je, udělat pohřeb společně, s lidmi, kteří toho,
kdo odchází, také znali. V tom jsou Moraváci úžasní – stále ještě mají,
nejen u pohřbů, v sobě cit pro tradici takového rituálu. Když někdo umře,
vystrojí se pohřeb a – jde se to pak zapít. Možná pro někoho úsměvné, ale z
hlediska rituálu naprosto správné.
Pohreb.cz: Jak vnímáš důležitost urny, hrobu a pomníčku?
Jan: Ano, to prostě je důležité. Je to objekt (urna či rakev), uložená tam,
kde je možné truchlit (hrob, pomníček, místo pro urnu v kolumbáriu). A
oplakat někoho, kdo odešel, je důležité, to nám pomáhá, zůstat v životě,
překonat tu bolest. Slzy léčí trauma. Říká se, že slzy, tedy voda, vyplavuje
naši nesmírnou bolest, tišší ji, konejší. V rodinných konstelacích se často
setkáváme s tím, že nějaká smrt, třeba i nenarozeného dítěte, nebyla
náležitě uctěna. Či – oplakána. To pak působí neblaze na celý systém, je to
něco nehotového, nedokončeného, co se stále a stále připomíná. Nebo, a to je
ještě horší, působí dál, nepovšimnuté v podvědomí lidí.
Pohreb.cz: Co je pro pozůstalé podle Tebe nejdůležitější?
Jan: Asi aby to, co dělají, dělali nikoliv z povinnosti nebo z důvodu "co by
řekli sousedi", ale uvědoměle, aby si byli vědomi toho, že to dělají
především pro sebe a pro mír a harmonii ve své vlastní duši. A aby se
nestyděli, v takové té motlitbě za zesnulým (nemyslím jen tradiční motlitbu,
mám na mysli jakoukoliv vzpomínku) být upřímní, sví. Nikomu nepomůže,
budeme-li potlačovat to, co bylo negativní. Tím jen otrávíme to pozitivní v
nás. Takže: "Milá teto, občas, když jsi byla ještě mezi námi, jsi mě strašně
štvala. A někdy to s tebou bylo moc hezké. Tak bych se s tebou chtěl
rozloučit. A poděkovat ti za všechno, co bylo krásné, i za to, co se mi
nelíbilo. I když jsem toho hezkého už spoustu zapomněl. Ale – to časem
přijde. Protože láska zůstává."
Pohreb.cz: Pokud již si někdo objednal pohřeb bez obřadu a má v ruce urnu, co bys
mu doporučil?
Jan: Tak já nevím, co jsou přesně předpisy. Ale existuje takový malý
rozlučovací rituál, který často lidem v konstelacích doporučuji. Najít někde
hezký balvan, nic velikého, akorát co člověk unese. A vyjet si někam do
přírody, na nějaké hezké místo. A tam, třeba pod nějakým stromem, s výhledem
na krajinu, položit ten kámen s tím, že je to pro toho, kdo odešel. Chvíli
zůstat, tiše. A pak odejít. A nechat ty, kteří odešli, v míru.
Pohreb.cz: Děkuji za rozhovor, Jane.